Přeběhlík - 61. kapitola

Neděle v 14:15 | Bee |  Přeběhlík
Máme tady další kapitolu! Ovšem Anet i já mometálně máme zkouškové, Anet dokonce čekají státnice, takže nové kapitoly asi budou pibývat o něco pomaleji. Prosíme tedy o shovívavost.





Pokud jsem měl duši, když jsem opouštěl Británii, tak teď už je zcela jistě pryč.

Stěží si vybavuju, kdy jsem naposledy cokoliv cítil.

Otupil jsem své emoce, uzamkl svůj soucit, zmrazil své srdce.

Existuje speciální místo v pekle rezervované pro lidi, kteří udělali takové věci jako jsem udělal já. Není zde žádné vykoupení, žádné odpuštění. Bolest a utrpení je všechno, co mi zbyde, všechno, co si zasloužím.
 

Přeběhlík - 60. kapitola

25. dubna 2017 v 16:49 | Bee |  Přeběhlík
Anet nelenila a přeložila další kapitolu. Snad se bude líbit.



Vyjdu z Dracovy ložnice do obývacího pokoje, kde už na gauči sedí Blaise a Harry. Oba s knihou v klíně.

"Hej, Šípková Růženka je vzhůru," řekne Harry.

"Šípková co?"

"To je postava z mudlovské pohádky," vysvětlím Blaisovi.

Přeběhlík - 59. kapitola

15. dubna 2017 v 23:54 | Bee |  Přeběhlík
Dámy a pánové! Okamžik, na který jste tak dlouho čekali! (Dobře, konec teatrálností :D ) Věc se má tak, že jedna z mých čtenářek se nabídla, že v překládání bude pokračovat místo mě a já jí budu dělat pouze betu. Takže prosím velký potlesk pro Anet, díky které se to tady snad zase trochu rozjede.



Nenápadně se pohybuju chodbou, na sobě mám hábit, proměněný, aby vypadal přesně jako standardní smrtijedský plášť. Kápi mám staženou hluboko do obličeje, abych zakryla své vlasy. Momentálně jsem pod zastíracím zaklínadlem, ale za chvíli bude převlek nezbytný.

Dorazím na místo určení - sedmé patro, přímo před Komnatou nejvyšší potřeby. Smrtijed by tu měl být za dvě minuty. Zhluboka se nadechnu, abych uklidnila svoje nervy, a pozvednu hůlku.

Pak spatřím, jak se zpoza rohu vynoří vysoká postava.
 


O situaci s překladem povídky Přeběhlík

5. ledna 2017 v 20:14 | Bee |  Přeběhlík
UPDATE: NEZVLÁDÁM TO. CHTĚLA JSEM, ALE NEZVLÁDÁM TO. JE MI TO LÍTO.

Ahoj všichni, kdo jste zůstali povídce i přes tak dlouhou pauzu věrni. Nesmírně si toho cením a ani slovy nedokážu popsat, co to pro mě znamená. Chci vám tímto vysvětlit, proč už dlouho nic nepřibylo, abych to nemusela psát několikrát do komentářů.

Není to tak, že bych vůbec neměla čas. Ten by se našel. Ale s tím vším, co se dělo (a děje) v mém životě, jsem na překlad prostě neměla to správné rozpoložení, chuť... Nevím přesně, jak to popsat. Nezvládám překládat jako mechanický stroj, takže na překlady vždy potřebuju, tak říkajíc, chytit slinu. A to se mi už dlouho nepovedlo, poněvadž jsem se potýkala s problémy osobními, zdravotními, ke studiu jsem navíc přibrala práci... Bylo toho hodně. A když jsem se konečně vyhrabala z toho stavu, který jsem vnímala jako naprosté dno, chtěla jsem žít. A ten život si náležitě užívat. Alespoň ve volných chvílích mezi školou a prací.

Zároveň ale nechci úplně opustit něco, co mě takovou dobu bavilo a naplňovalo, takže jsem si dala předsevzetí, že až dodělám zkoušky (což by mělo být do měsíce), zase se pokusím do překládání vrhnout a s povídkou trochu pohnout. Držte mi tedy palce a mějte se mnou, prosím, trpělivost.

Vaše Bee

Přeběhlík - 58. kapitola

7. března 2016 v 13:49 | Bee |  Přeběhlík
Vytoužené pokračování ;-)



Když se nezdá, že by se Voldemort chystal zastavit, muži před námi po nás začnou vrhat zaklínadla a strážci stojící po stranách je vzápětí následují. Zrychlím, abych byl co nejblíž Voldemortovi, jenž kouzla snadno odráží a nadále udržuje stejné tempo chůze. Vypadá to, jako bychom se pohybovali v kouzly neprůstřelné bublině.

Ty dva strážce, jež stojí před námi, Voldemort kouzlem odmrští s takovou vervou, až narazí do nejbližších stromů.

Přeběhlík - 57. kapitola

26. února 2016 v 17:55 | Bee |  Přeběhlík
Trvalo mi to trochu déle, než jsem zamýšlela, ale konečně přidávám vytoužené pokračování. A mám perličku pro pozorné čtenáře: v minulé kapitole se mi podařilo udělat chybu, která pozměnila význam určitého sdělení, které najdete i v této kapitole. Chybu už jsem samozřejmě opravila, ale schválně, kdo přijde na to, v čem byla. :)



Probudím se a vystřelím do sedu.

Místnost je temná. Kde...?

Cítím se lépe. Cítím se naživu.

Pak si uvědomím, že zase sotva cítím svoji levou ruku. Pohlédnu tím směrem a spatřím Grangerovou, jak se krčí na kraji postele a drží mě za ni.

V krku se mi utvoří knedlík a já těžce polknu, zatímco se mi hrudí rozlije pocit tepla.

Záleží jí na mně.

Přeběhlík - 56. kapitola (2/2)

7. února 2016 v 17:36 | Bee |  Přeběhlík
Druhá část...



Zamračím se. Svatba? Jsme uprostřed zatracené války!

"To jsem neřekl," řekne Blaise klidně a opře se o opěradlo pohovky. "Řekla ti, že mám z toho radost, že jo?"

"Jo, řekla."

"O tom lže."

Přeběhlík - 56. kapitola (1/2)

7. února 2016 v 17:35 | Bee |  Přeběhlík
Tak konečně nová kapitola. Tentokrát ale aspoň delší ;-)



"Hermiono, myslím, že ses zbláznila."

Ano, myslím, že to je oprávněné hodnocení vzhledem k tomu, že nejsem schopna přestat se dívat na jeho obličej.

"Co přesně jsi předevčírem v noci viděla?" zeptám se jí.

Neodpoví a já konečně odtrhnu zrak od Dracovy tváře, abych mohla pohlédnout na Ginny. Zrzka mě pozoruje s obezřetným výrazem ve tváři, jako by se snažila rozhodnout, kolik mi toho poví.

"No tak, Ginny, ven s tím."

Přeběhlík - 55. kapitola

25. prosince 2015 v 19:16 | Bee |  Přeběhlík
Nestihla jsem to přesně na Vánoce, ale i když trochu opožděně, tady ode mě máte dárek :) Moc se omlouvám, že tak dlouho nic nepřibylo, ale řeším spoustu věcí se školou i se svým životem a na překládání buď nemám čas, nebo pomyšlení. Bohužel i k překládání je třeba trocha fantazie. Uznávám, že tahle kapitolka nepatří k mým nejlepším výtvorům, ale aspoň máte další část příběhu. ;-)



Jsem naživu.

Tohle nemůže být smrt. Mám pocit, jako by celé moje tělo bylo z olova. Nemám sílu - a dokonce ani chuť - pohnout byť jediným svalem. Ještě nikdy jsem se nedostal do bodu, kdy už by mi vážně nic nezbylo. A z toho, jak rychle mě podle všeho opouští život, usuzuju, že jsem tentokrát asi zašel příliš daleko.

Přeběhlík - 54. kapitola

23. září 2015 v 11:50 | Bee |  Přeběhlík

A je tu nová kapča!



Vzbudí mě hlasité prásknutí a já se okamžitě posadím, seberu svou hůlku z nočního stolku a vypálím směrem, odkud ten zvuk přišel, omračovací kouzlo.

Kouzlo se odrazí.

Zpanikařím a mávnutím hůlky rozsvítím světlo. Na zemi spatřím Nareeho, jak stojí vedle evidentně nemohoucího Draca. Nikdy v životě jsem ho neviděla tak bledého.

"Oh můj bože - Draco!" vykřiknu a vyskočím z postele.

Kam dál