Kapitola 20: Teď tě ztratit nechci

19. července 2010 v 9:18 | Peacy |  Úžasná karikatura intimností

Další Kapitola, opět musím poděkovat všem za komentáře jsou velmi povzbuzující, také pevně doufám že se vám bude líbit i další povídka na kterou se chystám.













"Pan a paní Malfoyovi?"
Draco s Hermionou rychle vzhlédli, když uslyšeli lékouzelníkův hlas. Seděli, pak se zase procházeli po chodbě, stáli, opírali se o zeď, ale hlavně už hodinu čekali u Svatého Munga v hale a jejich nervy byly na pochodu.
Postarší lékouzelník k nim přišel a věnoval jim menší úsměv.
"Můžete jít za ním, ale musím vás varovat, že stále spí a nejspíš se ještě hodinu neprobudí."
Ani ho příliš neposlouchali. Namísto toho se urychleně zvedli a vstoupili do nemocničního pokoje. Zane tam ležel na posteli a zdál se být tak malý a bezbranný pod všemi těmi přikrývkami. Kůži měl bělejší než obvykle, ale pomalu chytal zdravou barvu. Tvář mu pokrýval nespočet škrábanců a jizviček a vedle něj ležela krabice, na které sem tam zablikalo zelené světélko.
Hermiona zareagovala jako první. Vzlykla a bezmocně přešla k nemocniční posteli. Draco stál přímo za ní a nedokázal od syna odtrhnout oči. Položil vzlykající Hermioně ruku na rameno a druhou na Zanovu paži.
"Měli jste štěstí, že jste ho přivedli tak rychle," ozval se lékokouzleník z druhé strany postele.
"To zranění hlavy mohlo mít velmi vážné následky. Máte štěstí, že tam rostl keř a zbrzdil jeho pád."
"Bude v pořádku?" zeptal se Draco s pohledem stále upřeným na svého syna.
"Očekáváme plné uzdravení," řekl nadšeně lékouzelník. "Neztratil moc krve, ale pro jistotu jsme mu dali dokrvující lektvar. Zlomil si zápěstí a vykloubil rameno, ale to jsme hned napravili. Vlastně už zbývá jen odstranit škrábance a modřiny, ale jedna z našich sester je brzy odstraní."
"Děkujeme vám," vzlykla tiše Hermiona.
"Kdyby jste potřebovali někoho kontaktovat, máme tu veřejný letax," řekl ještě lékouzelník a vyšel z místnosti. Hned po jeho odchodu nastalo mrtvolné ticho a oba jen pozorovali Zana. Jediné, co přerušovalo momentální stav věci byl Hermionin neutuchající vzlykot a roztřesené nádechy.
"Jdu zaletaxovat tvým rodičům," řekla konečně po několika chvílích.
Draco přikývl a ustoupil, aby mohla projít, neschopný dělat nic jiného než jen zírat na postel, kde leželo jeho dítě... jeho dítě... jeho maso, jeho krev... jeho život. Vypadal tak mírumilovně, jak tam jen tak ležel, spal a jeho rty byly staženy v úzké lince obklopeny nespočtem jizviček.
Draco nevěřil v mudlovskou teologii nebo snad kouzelnickou mytologii, ale teď to všechno ustoupilo do pozadí a on vzíval modlitbami každého, na koho si vzpomněl, aby dávali pozor na jeho syna. Někdo musel zajistit, aby mu syn nespadl přímo na tvrdý chodník, ale že spadl do křoví.
Rozvoj kouzelnické medicíny tak usnadníl lékouzelníkům rychle jeho syna vyléčit. A to bez jediné komplikace.
Zčesal rukou několik Zanových vlasů z obličeje. Celé jeho srdce leželo v malých dlaních jeho syna a to málo, co přebývalo, leželo v dlaních jeho ženy. Nemohl si přát lepší rodinu, ještě lepší život. Pokud by ztratil svého syna... jeho život už by nebyl jako dřív. Jistě, měl by Hermionu, ale ona jej nemiluje a její přítomnost v jeho životě se blížila ke konci.
Jak tak stál vedle synovy postele, zapřísahal se, že svou malou rodinu nikdy nikomu nedovolí rozdělit. Ujistil se, že Hermiona se dozví o jeho citech. Miloval ji a ve svém životě ji prostě potřeboval. Nejen jako matku pro svého syna, ale taky jakou svou manželku. Chystal se být sobecký, protože taky jednou něco chtěl jen pro sebe a nejen pro to, že to jeho syn potřeboval.
Pokud by k němu necítila to samé, přesvědčil by ji, že bez ní nemůže žít. Dvořil by se jí tak dlouho, dokud by ho nezačala milovat, dokud by nezapomněla na celou žalostnou minulost a dokud by nepřijala jejich společnou budoucnoust, kterou se pokusí učinit perfektní.
Sklonil se, jemně políbil synovo čelo a zlehka se usmál, když se mu srdce naplnilo nadějí a očekáváním. Už nikdy nedovolí, aby se jeho syn zranil a udělá všechno proto, aby Hermiona zůstala v jejich životech... navždy.


Donny cítila, jak jí v očích pálí slzy, ale ani nezvedla ruku, aby je setřela. Oliver šel jen několik kroků za ní. Rychle přešla k informačnímu stolu u Svatého Munga a cítila, jak jí položil ruku kolem pasu.
"Nazdárek, přišla jsem za pacientem," řekla rychle.
"Příjmení?" zeptala se dáma za informačním stolem.
"Malfoy," odpověděla Donny. Cítila, jak Oliver celý ztuhl.
"Křestní?" zeptala se žena a přejela si jazykem přes zuby, když poznala Olivera.
"Zane" odpověděla Donny netrpělivě.
"Je v pokoji 421. Dolů chodbou, a pak doleva," odpověděla. Donny rychle zamumlala děkuji vám a vykročila chodbou, přičemž ulisovně tiskla Oliverovu ruku.
"Nikdy jsi mi neřekla, že je Zane Malfoy," řekl Oliver a zpomalil Donny stiskem ruky. Donny se otočila a věnovala mu zmatený pohled.
"Co to s tím má společného?"
"Nejsem tak uplně kamarád s jeho otcem," odpověděl. "Malfoyovi podporovali Ty-víš-koho a Draco byl malý, podvádějící a rozmazlený spratek."
"Nestarala bych se, ani kdyby byl milenec Ty-víš-koho," zašeptala divoce Donny. Oči jí plály hněvem. "Je dobrý přítel, navíc ženatý s Hermionou. Očividně se od té doby změnil. Stejně na tom nezáleží! Jeho syn je v nemocnici a ty se zaobíráš starými školními šarvátkami!"
"Nejde jen o školní šarvátky, Donatello, je to mnohem hlubší," začal vysvětlovat.
"Jak hlubší?" zeptala se netrpělivě.
"Podváděl během famfrpálových zápasů," řekl konečně a vítězně se usmál.
Donny na něj dvakrát nechápavě zamrkala a zamračila se.
"Teď mě hezky poslouchej, Olivere Woode, a poslouchej mě dobře! Ani v nejmenším mě nezajímá, co jste si prováděli ve škole, protože to nemá sebemenší vliv na naše životy. Pokud k němu a jeho rodině nedokážeš být milý, můžeš se dost dobře otočit a odejít. Přirostla jsem k jejich rodině velmi úzce a neukončím styky jen kvůli tobě. Takže pokud mě chceš, měl by ses s tím vypořádat."
Tentokrát to byl Oliver, kdo dvakrát zamrkal. Nakonec si ale poraženecky povzdechl. Přísahal Bohu že tahle zlatonka, které říkal přítelkyně, věděla, jak na něj. Nějaká titerná část jeho mozku věděla, že se chová nedospěle, když v srdci pěstuje starou zášť, ale ten obrovský zbytek (kde dominující část tvořil famfrpál... a sex) mu radila, že být slušný mu neuškodí, ale nenávidět je může dál. Potají.
"Fajn," řekl nuceně. "Omlouvám se."
"Hmpf," dostala se sebe a pospíchala do určené místnosti.

Vešli dovnitř, kde našli Hermionu, Draca a Zana, který ležel v posteli. Lucius a Narcissa seděli na pohovce blízko okna. Narcissa se dívala na své ruce a u nosu si držela kapesníček, zatímco Lucius vypadal znuděně.
"Jak je mu?" zeptala se Donny tiše a snažila se své emoce držet na uzdě. Poslední, co potřebovali byla plačící žena.
"Bude v pořádku," řekla Hermiona a smutně se usmála. Seděla na židli po Zanově pravici a ochranitelsky ho držela za ruku. "Jsem ráda, že jsi se sem dostala." Donny tiše přikývla a přešla k posteli, aby mohla Hermionu obejmout.
"Už mě nikdy takto neděs."
"Kdopak je tvůj přítel, drahoušku?" zeptala se náhle Narcissa a usmála se.
"Oh, tohle je Oliver," řekla Donny spěšně a posadila se vedle Hermiony. Byla ráda, že se Oliver chová slušně, i když jen ze zdvořilosti. "Takže, co se vlastně stalo? Když jsi nám zaletaxovala, nevyjadřovala ses příliš jasně."
"Ano, co se stalo?" zeptala se Narcissa. Oba, Draco i Hermiona, něklidně pohlédli na podlahu a bylo na nejvýš překvapující, že se oba dva ve stejnou chvíli rozhodli vykřiknout:
"Byla to moje chyba." Rychle se podívali jeden na druhého, zamračili se a ústa se jim otevřela v nevíře.
"O čem to mluvíš?" zeptal se nevěřícně Draco. "Kdybych své koště nenechal..."
"Kdybych nenechala balkónové dveře otevřené..," přerušila ho rychle Hermiona, "nic z toho by se nestalo."
"Měl jsem své koště uklidit, ale neudělal jsem to," dokončil konečně Draco.
"Měla jsem zavřít dveře na balkón, ale neudělala jsem to," odpověděla. "Tvůj syn kvůli mně leží v nemocnici! Opovaž se jen pomyslet na to, že by ses obvinil pro můj lepší pocit!" Draco zlostně vydechl.
"Neberu na sebe vinu proto, aby ses cítila líp! Víš, jak nerad chodí na balkón, takže kdybych tam to koště nenechal, ani by ho nenapadlo tam jít.
"Jsi nemožný," zamumlala Hermiona.
"A ty jsi tvrd..."
"Dost!" přerušil je Lucius rázně. "To poslední, co si momentálně přeju, je, abych mohl poslouchat, jak na sebe řvete! Udělejte všem laskavost a mlčte!"
"Opravdu, otče," zamračil se Draco. "Nepleť se..."
"Neopovažuj se tu větu dokončit! Oba si potřebujete uvědomit si, že co se stalo, stalo se, a nic to nezmění. Zane bude v pořádku, takže hra na obviňování může klidně skončit. Abych vás ušetřil další hádky, která by později následovala, mohu vás ujistit, že je to vina vás obou. Kdyby jste byli opatrní, nic z toho by se nestalo."
"Oh Luciusi, mlč," vykřikla Narcissa. "Nemůžeme změnit, co nám osud přichystal. Můžeme být jen šťastní, že je všechno v relativním pořádku. Zane je v pořádku a Hermiona s Dracem už vědí, že mají schovávat košťata a zavírat dveře na balkón. Rodiče se učí ze svých chyb a ty bys to měl vědět nejlépe!" Lucius ohrnul ret a stiskl svou hůl pevněji, aby udržel hněv na uzdě.
"Když mi bylo sedm, počůrala jsem se před celou školou," plácla Donny od podlahy. "Říkali mi počůránek až do dvanácti let." Všichni v místnosti se na ni zmateně podívali. Donny si všechny přeměřila nevinným výrazem. "No co? Nepokoušíme se tu snad přinutit, aby se každý cítil co nejhůř? Myslela jsem, že to je hra." Narcissa se jako první rozesmála, protočila oči a nevěřícně zavrtěla hlavou.
"Donatello, drahá, ty jsi opravdu radost."
"Snažím se," pokrčila Donny rameny a zasmála se. "Teď si zajdu pro nějaké pití. Mám vám něco přinést?"
"Jen nějakou vodu," poprosila Narcissa.
"Nějakou whiskey nebo koňak," zamumlal Lucius. Donny jen povytáhla obočí.
"Takže vodu." Narcissa svého manžela plácla po ruce a sledovala, jak Donny s Oliverem odcházejí.
"Není to náhodou ten mladý muž, o kterém Donatella nedokáže přestat mluvit?" zeptala se Narcissa.
"Ano," odpověděla Hermiona. "Nějakou dobu spolu chodí."
"To je úžasné! Zaslouží si být šťastná," přikývla Narcissa. Na chvilku se zarazila a pohlédla na svého syna a snachu.
"Jste vy dva v pořádku?"
"Nic mi není, matko," vydal ze sebe Draco.
"Nemluv se svou matkou tímto tónem," ozval se okamžitě Lucius. Draco protočil oči a jeho zamračení se prohloubilo Vzhlédl k Hermioně, která mu pohled opětovala. Nešikovně se pokusila o úsměv, aby věděl, že se na něj nezlobí. Zeširoka se na ni usmál a uvědomil si, že se mu srdce znovu plní láskou.
Lucius se ušklíbl a naklonil se ke své ženě.
"Pokud těch ťu-ťu pohledů okamžitě nenechájí, nejspíš je pozvracím."
"Tohle, můj drahý, je romantika," odpověděla klidně Narcissa. Povzdechl si a přejel si rukou přes obličej.
"Jediná duševně zdravá osoba v této místnosti je bohužel v bezvědomí a je mladší pěti let. Nemůžu se dočkat, až se probudí."
"To já taky, drahý," ujistila ho Narcissa a opřela si mu hlavu o rameno. Stále se choval jako vůl. Ale ona věděla, jak si s ním poradit. Vřele se pro sebe usmála, když ji pohladil po hřbetě ruky. Jaký to zázrak!

Všichni překvapeně vzhlédli, když se dveře doširoka otevřely, ale namísto Donny s Oliverem vešel postarší kouzelník a mladá sestřička. Všichni zůstali tiše a nechali sestru v poklidu zkontrolovat Zana.
"Vše je v naprostém pořádku," řekla jen a odešla. Lékouzelník Khan, brilantní kouzelník z Karachi, se zhluboka nadechl a pohlédl na Draca s Hermionou.
"Máte hosty," řekl pomalu. "A jsem nucen je pustit dovnitř."

Ještě, než stačili cokoliv říct, se samy otevřely dveře a dovnitř vstoupila Rhonda Westinová, jejich staromódní a nemístná DMP, a s ní dva statní pánové spolu s Blaisem Zabinim. Ten vypadal naštvanější než kdykoliv dřív.
"Řekl jsem vám, že tyto pány nemusíte brát s sebou, slečno Westinová. Ztrapňujete všechny, včetně sama sebe," zasyčel na ni Blaise a očividně tak jen pokračoval v hádce, kterou začali už na chodbě.
"Co se děje?" zeptala se Hermiona a srdce jí bilo úzkostí.
"Pane a paní Malfyovi, je mi líto, že máte syna v nemocnici," začala Rhonda a povytáhla si brýle blíž ke kořeni nosu. Nervózně vzhlédla k Luciusovi a Narcisse, a pak sklonila zrak. "Sestřička Ashfordová mi oznámila, že jste sem přivezli Zana. Vzhledem k paragrafům to nemocnice oznámit musí. Pokud je dítě na Listu Sledovaných."
"List sledovaných?" zeptal se Draco pomalu. Blaise se na Rhondu pořádně ušklíbl.
"Je to seznam dětí a jejich rodin, které procházejí inspekcemi. V případě, že se dítě octne v nemocnici, je upozorněna DMP a advokát."
"Přežije to Zane, pane?" zeptala se Rhonda lékouzelníka Khana, který stál celou dobu tiše vedle nich. Ten se zamračil a přikývl.
"Zane je zdravý jako rybička. Spí jen proto, že jsme mu dali několik lektvarů a každé dvě hodiny dostává další proti bosteli. Probudí se v rozmezí čtyř až šesti hodin."
"Dívala jsem se do jeho lékařské karty..," začala.
"Na to, jste neměla právo," zamračil se ještě víc. "Karta pacienta je k nahlédnutí pouze pro nemocniční personál!"
Rhonda polkla a povytáhla si brýle.
"Vlastně, vzhledem k tomu, že je Zane na Listu Sledovaných... No, všechny dokumenty jsou k nahlédnutí i pro DMP. Což jsem já."
"Proč jste zde?" zeptal se konečně Lucius. Nesnášel, když se chodilo kolem horké kaše. Rhonda, vyděšená, že ji oslovil sám nejstarší z Malfoyů, znervózněla.
"Um... vlastně jsem zde ve velmi nepříjemné věci. Obávám se, ale mám tu povinnost vám oznámit, že došlo ke konečnému rozhodnutí ohledně Zanova opatrovnictví."
"Ale ještě to není ani šest měsíců," stiskla Hermiona Zanovi ruku pevněji. "Stále máme ještě něco přes dva měsíce. Pak skončí inspekce."
"Vzhledem k nenadálým událostem a faktu, že Zane ve vaší péči téměř zemřel, se Ministerstvo rozhodlo, že ho předá do péče biologické matky."
"Prosím?" vykřikla téměř Hermiona. "Chystáte se dát našeho syna té pomatené ženské?!" Rhonda nervózně těkala očima po místnosti.
"Uh... já ne. Oddělení Sociálních a Rodinných záležitostí rozhodlo, že by bylo nejlepší, kdyby to byla paní D'Aggostinová, kdo by se stal Zanovým opatrovníkem. Všechno už bylo domluveno a podepsáno, takže už něco přes hodinu nejste právoplatnými Zanovými opatrovníky." Nastalo mrtvolné ticho, které přerušovalo jen pípání přístroje. Nikdo nic neříkal, nikdo nic nedělal.
"To nemužete myslet vážně," ozvala se náhle Narcissa. "To přeci nemůžete myslet vážně!" Rhonda se kousla do rtu.
"Bohužel. Paní D'Aggostinová zažádala, aby její syn zůstal v péči nemocnice alespoň do chvíle, než dorazí přenášedlo. Budu vás muset požádat, abyste odešli."
"Odešli?" zakoktal se Draco, kterému to všechno ještě tak docela nedocházelo. Podíval se na Blaise a očima se ho zeptal, jestli se nedá cokoli udělat. Blaise jen smutně zavrtěl hlavou.
"Dokumenty schválené Ministerstvem jasně uváději, že již nejste právoplatní opatrovníci, takže s ním být nemůžete..," sklonil hlavu Blaise. "Rozhodlo se, že pro Zanovo bezpečí nebudete ti praví, takže se od něj musíte držet dál, dokud nebudete moct podat dalí žádost o opatrovnictví."
"Kdy... jak dlouho... za jak dlouho uvidím svého syna?" vykoktal ze sebe Draco.
"Za rok si můžete zažádat o částečné opatrovnictví," odpověděla nervózně Rhonda.
"Za rok?!" vykřikli zároveň Draco s Hermionou.
"Omlouvám se."
"Musí přece existovat něco, co bychom mohli udělat! Cokoliv..," nevzdávala to Hermiona. "Nemůžete nám ho vzít. Pansy je příšerná matka! Svého syna nemiluje! Inspekce přece nemohly být slepé!"
"Její inspekce prokázaly, že je na výchovu dítěte... vhodná," zmínila se Rhonda. "Nezískala zrovna hvězdičkové ohodnocení, ale označila Zana jako hlavního v jejím životě. Dostane ho proto, že během inspekcí nezklamala."
"Toto nemíním akceptovat," řekl tvrdohlavě a přimhouřil oči. "Nemáte právo mi ho vzít!"
"Draco, kamaráde, nemáš jinou možnost," řekl jemně Blaise. "Starostolec mě zaúkoloval, abych celý případ sledoval. Zkusil jsem všechno, ale musíte počkat..."
"Neuvidím ho rok? Celý rok?!" řekl Draco přiškrceně. "Ale... ale je to můj syn! Je to zatraceně můj syn!"
"Draco," snažil se svého syna uklidnit Lucius. "Pokud říkají, že máme odejít, pak prostě máme odejít..." Draco jen zavrtěl hlavou.
"Nemohu ho opustit. Nemůžou mi ho vzít." Hermiona zamrkala, aby zahnala slzy a zjistila, že jí přemohl vztek. Co se to vůbec děje? Jak může vůbec přemýšlet, že jí vzemou Zana? Do pekla s dědičností - to ona a Draco jsou Zanovy rodiče!
"Můžeme ho alespoň navštívit? Naposledy..." zeptala se. Rhonda jen zavrtěla hlavou.
"Omlouvám se, ale všechny návštěvy jsou zakázané. Až do doby, kdy podáte žádost o částečné opatrovnictví." Přesně rok ho nevidět...
"Můžeme alespoň počkat, a se probudí, abychom se s ním rozloučili?" zeptala se ještě.
"Bylo řečeno, že pro něj bude lepší, když odejdete, zatímco spí. Bude to pro něj menší tlak."
"Neopovažujte se mluvit o tlaku!" explodovala Hermiona. "Chystáte se ho vzít jeho milujícím rodičům a dát ho ženě, jejíž inteligence je na úrovni vlajkové žerďi! Nemá ani ponětí, jak se o svého syna starat a to přísahám při všech živoucích bytostech! Učiní jej - minimálně - smutným... a to do takové míry, že si budou pracovníci vašeho zatraceného Ministerstva přát, aby nikdy nespatřili světlo světa!" Zprudka pohlédla na Rhondu a dva muže, kteří stáli za ní. Pak se otočila a podívala se na Zana. Políbila ho na tvář a pohladila, aby pak bez hlesu opustila místnost.
"Musíte odejít, pane Malfoyi," řeklo roztřeseně Rhonda. "Pokud odmítnete, budu vám muset pomoct."
Draco se podíval na dva muže, kteří mohli být tak dvakrát větší než Crabbe s Goylem. Zaťal pěst, ale poté ji bezmocně otevřel. Věnoval svému synovi poslední pohled s tím, že kdyby se jej dotkl, nezvládl by odejít. Prošel kolem DMP a dvou mužů a opustil místnost s Blaisem v zástupu.
Lucius s Narcissou odešli poté, co Narcissa políbila svého vnuka a věnovala Rhondě ten nejchladnější pohled na světě. Snad to bylo náhodou, ež Lucius "omylem" zavadil svou holí o Rhondinu nohu.


"Vážně neexistuje vůbec nic, co bychom mohli udělat?" zeptala se Donny, když se octli v obyváku u Draca a Hermiony. Ta potřásla hlavou.
"Musí přeci existovat něco, co bychom..," naznačil Harry. Přišel hned, jakmile se to dozvěděl. Ačkoliv pochyboval o sňatku s Dracem, stále byl jedním z jejích nejbližších přátel a nedokázal si představit, že by tu pro ni nebyl, kdyby ho potřebovala.
"Myslíš, že kdybych něco řekl, dovolili by ti nechat si ho?"
"Harry, vím, jak nesnášíš, když zneužíváš svůj status zachránce kouzelnického světa. Nemusíš to dělat," řekla bezvýrazně Hermiona. "Navíc, nedali by nám ho jen proto, že jsi to ty. Už to všechno podepsali a Pansy přišla krátce poté, co jsme odešli. Už dávno má Zana u sebe."
Harry, Ron, Donny a Oliver jen němě zírali na Hermionu, která ležela na své straně gauče s koleny pod bradou a zírala na zeď před sebou. Bez Draca.
"Kde je Malfoy?" zeptal se Ron. Hermiona zavrtěla hlavou.
"Nevím, myslela jsem, že se přemístí sem, ale není tu."
"Doufám, že je v pořádku," povzdechla si Donny. "V sídle není, řekla mi to Narcissa a dodala, že je v pořádku, jen potřebuje být sám. Není zvyklý, že není po jeho."
"Zničí ho to," řekla chraplavě Hermiona a otřásla se potlačovanými slzami. "Ten pohled... když mu řekli, že svého syna rok neuvidí..." Její slova zanikla a rysy se zdály být bledší než obvykle. Jakoby odmítala, aby se jí emoce podepsaly na tváři. "Můžete jít domů, jsem v pořádku."
"Nejsi v pořádku," řekli Ron s Harrym zároveň.
"Řekla jsem, že jsem v pořádku!" vyplivla. "Chci být sama. Jděte!"
Podívali se na sebe a nechápali rozsah jejích emocí. Takhle Hermionu neznali. Zane se stal jejím synem. Stal se jejím synem, a pak jí ho vytrhli z náručí. Nensnášela pocit bezmoci. Nemohla nic udělat, jen se strachovat, jak to teď se Zanem bude dál. A také se bála o Draca.
Její čtyři hosté tiše odešli. Donny před ní položila vodu a ovoce, aby jí připomněla, že musí jíst.
Když pak slunce zapadalo a místnost poteměla, Hermioniny slzné hráze se naprosto prolomily. Zbyla jí jen samota a zoufalství...


Draco zíral na grafitti na zdi polorozpadlé budovy. Po nekonečném a bezcílném putování londýnskými ulicemi se přistihl, jak sedí na odpadkovém koši za nějakou špinavou hospodou. Cítil, jak se mu krysa otřela o nohu. A nejspíš by i vykřikl (velmi mužně, samozřejmě) a utekl, kdyby n a to měl sílu. Tentokrát ani nemrkl...

Ani nevěděl, o čem by měl přemýšlet. Zdálo se mu, že přemýšlí nad náhodnými a stupidními věcmi. Jen proto, aby potlačil bolest, kterou cítil. Myšlenky se mu toulaly kolem ingrediencí kouzelných fazolek tisickrát jinak, nad mincemi - proč asi měli vyvýšeninu? - nad lidmi, kteří mají rovné nebo kudrnaté vlasy. Čím to?
Mozek se mu uzavřel a nepřipouštěl žádné možnosti existence důležitějších věcí. Nenechával za sebou vůbec nic. Mohl se jen dívat na cihlovou zeď a přemýšlet. Cihlová zeď, cihlová zeď s graffiti. Červená, černá a modrá barva, nejspíš něco kolem 549 cihel...
Když se pak zvedl, začal počítat praskliny na chodníku a ani nepomyslel na to, že na něm ráno ležel jeho syn. Ne, teď by nad tím přemýšlet neměl. Měl důležitější věci na práci. Musel počítat ty zkurvené praskliny na chodníku. Jedna prasklina. Druhá. Třetí. Pak čtvrtá, pátá, šestá a sedmá prasklina.
Měl by jít domů. Ujistit se o tom, jestli je tam Hermiona a jestli je v pořádku. Jeho žena. Jediná žena, kterou kdy miloval a kterou opustil, když se potřebovali nejvíce. O tom jaký je blbec může přemýšlet později.
Zpátky k prasklinám...


Bolelo ho bříško.
Zane se probudil a jediné, na co se dokázal soustředit bylo to, že byl moc ospalý a bolelo ho bříško. Zazíval a pomalu zamrkal. Nakrčil nos zmatením a přimhouřil oči, když si uvědomil, že není doma. Nebyl ani v ložnici maminky a tatínka. Ani v obývacím pokoji, ani u babičky a dědy! Velmi zvláštní.
Prohlédl si postel, na které ležel. Byla příliš velká. Přikrývky byly zbarvené do zlatova a celá místnost, ve které ležel byla obrovská.
Kde je tatínek s maminkou? Ne!
Koště! Co se stalo? Chytil ho snad tatínek, než spadl? Nebo vletěl zpátky do domu? Tak to přeci být nemohlo, pamatoval si, jak se pustil násady. Kde to proboha je?
"Oh, dobře, že jsi vzhůru," ozval se ode dveří známý hlas. Zane tím směrem natočil hlavu a zíral na Pansy, která tam stála se sladkým úsměvem na rtech. Co tu dělá Pansy?
"Kde je maminka s tatínkem?" zeptal se Zane. Bolelo ho mluvit. A taky svědilo. Spodní ret se mu chvěl a opravdu moc si přál vidět maminku s tatínkem.
"Zlatíčko, já jsem tvá maminka," řekla Pany jemně a došla k posteli.
"Ne, nejsi," trval na svém Zane. "A mám žízeň. Bolí mě v krku." Zvedla sklenici vody ze stolku a pomohla malému chlapci se napít. Doufala, že nic nevyplivne na kvalitní Egyptskou bavlnu.
"Kde je maminka? Kde je tatínek?" zeptal se znovu, když dopil.
"Zane, já jsem tvoje maminka." řekla znovu a postavila skleničku na stolek. "Tatínek a jeho žena jsou v Anglii. Teď budeš žít tady."
"Chci jít k nim. Prosím," řekl. Možná, že když poprosí, tak by ho vzala za maminkou a tatínkem.
"Je mi to líto, ale nemůžeš. Tohle je tvůj nový domov, Zane. Máš tady svůj pokoj a novou maminku a nového tatínka."
"Maminka je tady?" zeptal se nadšene. Vážně je tady? Proč se schovává? "Můžu ji vidět?"
"Zane, nerada se opakuji. Já jsem tvá maminka. Vždycky jsem jí byla a budu. Ta druhá žena je tvá nevlastní matka."
To slovo znal! Dědeček a ta žena s brýlemi tak říkali mamince!
"Kde je tatínek?"
"Máš teď nového tatínka," řekla Pansy a zeširoka se usmála. "Nemůže se dočkat, až tě pozná." Nevadilo jí lhát. Zanovi jsou jen tři, nemohl chápat rozdíl mezi pravdou a lží.
"Musím na záchod," řekl.
"Oh," nadechla se nervózně. "Koupelna je za těmito dveřmi," ukázala na dveře po své pravici.
Pomalu slezl z postele a utekl do koupelny. Když si pak umyl ruce, přemýšlel nad tím, jak přinutí Pansy, aby ho vzala domů. Vešel zpátky do místnosti a zíral na ni, jak si piluje nehty.
"Pansy, chci jít domů. Hned!" řekl a snažil se znít jako děda. Lidé vždycky udělali, co chtěl.
"Nesmíš mi říkat Pansy, Zane, je to hrubé. Budeš mi říkat maminko. Chápeš?" Rychle přikývl, nechtěl ji naštvat. Chtěl jen domů.
"Kde je Rosie?" zeptal se. "Nemůžu bez něj spát."
"Nevím, kdo to je," řekla. "Tohle je tvůj pokoj, budeš spát tady."
"Toto není můj pokoj," trval na svém. Pansy byla šílená, vážně. Vůbec nic nevěděla! "Kde jsou moje hračky? Kde je Rosie?"
"Zítra ti nějaké dáme. Teď pojď zpátky do postele a vyspi se. Potřebuješ si po náročném dni odpočinout."
"Ale... ale já nemůžu spát bez Rosie. Maminka s tatínkem mě vždycky nakrmí a dají mi velký polibek. Potom mi přečtou pohádku, abych měl krásné sny!" Oči se mu začaly plnit slzami a vzdorně vystrčil bradu a zatnul pěstičky. Začal se výrazně ukazovat jeho Malfoyovský temperament a ta hloupá Pansy ho vůbec neposlouchala!
"Můžu ti přečíst pohádku Zane a můžu ti dát i pusu," pokusila se o smíření. "Teď jsem tvá maminka já, proč to nedokoážeš přijmout?!"
"Já chci Rosie!" zaplakal. "A chci domů!" Pansy nervózně polkla a zírala na malého chlapce, který se otřásal vzlyky.
"Pokud ti dám tuhletu Rosie, půjdeš spát?" Zane přestal plakat a zvažoval její nabídku. Chtěl jít domů. Rosie by byl skvělý, ale on chtěl domů!
"Rosie je můj di-saur," zaškytal.
"Oh! To je hračka," řekla nadšeně. "Dinosauří hračka, jak se zdá. Je jemná nebo tvrdá?" Hloupá otázka.
"Rosie je jemný a zelený a je můj oblíbený." Viděl, jak do rukou bere hůlku a prázdnou skleničku. Sledoval, jak sklenička mizí a mění se v dinousauří hračku. Byla zelená a mnohem menší než Rosie.
"To není Rosie," řekl prostě. Pansy vypadala zaraženě.
"Tohle je... ehm... tohle je Posey. Je to Rosieina sestra."
"Rosie nemá sestru," řekl Zane. "Je jako já."
"Má sestru, o které nikdo neví," trvala na svém. "Její jméno je Posey a je opravdu hodná."
Zane ztuhl a podíval se na dinosaura v Pansyiných rukou. Vypadal trochu jako Rosie a byla to hračka. To bylo dobré. Pomalu došel k posteli a natáhl k ní ruku. Pansy se vítězně usmála a vložila mu hračku do rukou.
Zane si přitáhl Posey na hruď a vyšplhhal na postel. Chyběla mu maminka a tatínek. Doufal, že je brzy uvidí.
"Jsem ospalý," zívl. Lék začal účinkovat a to, že se zlobil, ho příliš vyčerpalo. Otočil se na bok a přitáhl si hračku blíž k sobě. Moc rád by dostal pusu na dobrou noc od maminky a tatínka, ale nedalo se nic dělat. Až je zase uvidí, dají mu dvě navíc.
"Chceš pohádku a pusu?" zeptala se pomalu Pansy. Zanova slabá odpověď zanikla, když upadl do hlubokého spánku. Ještě chvíli se na něj dívala, a pak zhasla lampu a odešla.

Všechno šlo skvěle. Zane rychle vyroste a v její a Angelově péči mu bude skvěle. Každý týden jí budou přicházet alimenty a bude jich dost na to, aby se do konce života mohla topit v diamantech a smaragdech. Samozřejmě, že něco koupí i Zanovi, ale co může tříleté dítě potřebovat? Zybtek bude jen její...

Její život nemohl být lepší.



 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se Vám povídka "Úžasná Karikatura Intimností" ?

Jistě
Jde to
Zatím nevím
Ani ne..
Rozhodně ne!

Komentáře

1 Jimmi Jimmi | 19. července 2010 v 9:40 | Reagovat

Fantázia, táto kapitola mala grády. Samozrejme, že mi ich všetkých bolo ľúto, ale Donna nemala chybu a ako dala Olivera do late, to bolo niečo. Chudák chlapec.

Ďakujem moc.
PS. Pár preklepov:
náhodou, ež Lucius "omyl
rhli z náručí. Nensnášel
kdyby n a to měl sílu.

2 Doda Doda | 19. července 2010 v 10:03 | Reagovat

Chudák Zane a to nehovorím o Dracovi a Hermione. Pansy je taká hlúpa. Dúfam, že rýchlo niečo vymyslia a zoberú Buldočiemu ksichtu Zana. Kapitola nádherná, ďakujem. Snáď bude rýchlo ďalšia :)

3 zuzule zuzule | 19. července 2010 v 10:57 | Reagovat

Ále né, Pansy ne! Chudák Zane. Však ho Draco a Hermiona dostanou zpátky a ještě mu pořídí bratříčka nebo sestřičku. :)

4 miriabar miriabar | 19. července 2010 v 12:07 | Reagovat

no tato poviedka sa mi straasne paci, naozaj je skvela :) a tato kapitola - no normalne mi zostalo smutno...Pansy je mrcha! fuj!
dakujem za krasny preklad :)

5 katie11 katie11 | 19. července 2010 v 12:20 | Reagovat

nádherná kapitola moc se mi líbí. Nesnáším Pansy a doufám, že ze Zan  vrátí zpět k Hermioně a Dracovi

6 Terka Terka | 19. července 2010 v 12:24 | Reagovat

Miluju tuhle povídku!!! Už se nemůžu dočkat na další díl a mimochodem Pansy je fakt mrcha :D

7 kristiblog kristiblog | 19. července 2010 v 13:11 | Reagovat

hnusná baba, rozbít jí hubu, doufám, že ta povídka dopadne dobře

8 Ivet Ivet | Web | 19. července 2010 v 14:53 | Reagovat

Oh Merline, zbavte se někdo té Pansy. Tohle udělat Zanovi. Chudák Draco. :( Určitě to dopadne dobře. Musí! Těším se na příště. :))

9 Goddy Goddy | 19. července 2010 v 14:59 | Reagovat

OMG.. přísahám bohu, že mě fakt nezajímá kolik tam budeš mít překlepů.. prostě to sem přidej!

Kapitola měla toho tak moc až sem si malem cvrnkla.. Lucius jako vždy úžasný, Donny, Oliver..
Draco i Mione to budou mít teď těžké.. oh god.. nervous!

10 Cathrin Kay Cathrin Kay | 19. července 2010 v 15:43 | Reagovat

Totální mrcha tahleta Pansy!:-//

11 veronika veronika | 19. července 2010 v 16:23 | Reagovat

dúfam, že u Pansy nezostane dlho

12 soraki soraki | 19. července 2010 v 16:42 | Reagovat

Vím, že jsem dlouho nekomentovala a omlouvám se za to, ale tohle jsem nemohla nechat jen tak -
Pansy - Mrcha
Zane - ještě své nové "mamince" ukáže
a Hermiona vytáhne ten dopis, kde mu nemohla přijít na jméno a vůbec, doufám, že se Zane brzy vrátí tam, kam patří ;-)

13 fantasy-hope fantasy-hope | E-mail | Web | 19. července 2010 v 19:54 | Reagovat

vrrrrr, já bych tu Pansy zakousla, vrrr
Draco si to nezaslouží, Pansy to dělá jenom kvůli penězům, vrrr
Draco si aspoň uvědomil, že musí říct Hermioně, že ji miluje

14 THEADU THEADU | E-mail | Web | 19. července 2010 v 23:45 | Reagovat

ty vieš ako ma rozplakaťž... chudák ZAne.. nič nevchápe...:(

15 DarkCastiella DarkCastiella | 20. července 2010 v 18:24 | Reagovat

Chudák Draco...
lezu sem nejmíň 6x za den a čekám na další díl :D

16 ostruzinka ostruzinka | Web | 21. července 2010 v 1:13 | Reagovat

Je mi těch dvou (Draco a Hermiona) líto, tohle si nezasloužili. A ten malý je taky chudák, doufám, že to Pansy nějak osladí. Tohle tý mrše projít nesmí. Draco a Hermiona by si už měli říct, co k sobě cítí. Jsem moc zvědavá, jak to bude pokračovat, snad tu další kapitola bude brzy. :-)

17 Ela Ela | 21. července 2010 v 23:25 | Reagovat

Tak trošku z deště pod okap. Ale aspoň je Zane v pořádku, teď už se jenom zbavit Pansy. Díky moc za další přeloženou a obetovanou kapitolu!

18 Jacomo Jacomo | Web | 23. července 2010 v 9:43 | Reagovat

Tak jsem to dočetla. Uff. Máš mě na svědomí, protože jsem nad tím strávila většinu včerejška a celé dnešní ráno. Práce stojí, doma binec atd. atd., ale já se připitoměle usmívám, protože se mi to moc moc moc líbí.
Zane je úžasné dítko, věřím, že on to nějak vyřeší. To ještě budou všichni rodiče koukat.
Pokud jsi v kontaktu s autorkou, tak jí vyřiď obrovskou pochvalu za vytvoření postavy Donny - je naprosto skvělá. Ty její komentáře! Občas jsem poprskala celý monitor.
No a tobě děkuji za překládání. Sem a tam se ti tam vloudí chybička - chybné slůvko nebo gramatická chybka (pozor na tvary usl, nahl apod. - správně je usnul a nahnul!), ale celkový dojem je rozhodně kladný. Ještě jednou díky a řadím se do fronty nedočkavců :-)

19 trad trad | Web | 20. června 2015 v 14:50 | Reagovat

půjčka 15000 na ucet ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama