Únor 2011

3. Kapitola : Nedokáži odolat pláči

5. února 2011 v 12:08 | Peacy |  Otázky Vědy
Hermiona prozkoumala celé své křídlo domu. Začala obývacím pokoje, který byl vybaven barvou a nábytkem do zlaté a slonovinové barvy. Byl zde extrémně pohodlný gauč, antický konferenční stolek a překvapení večera: televize.
'Proč pro boha má Draco Malfoy v sídle televizi? Jeden by si pomyslel, že by spontánně vyhořela hned u vchodu,' pomyslela si Hermiona a pokračovala do ostatních místností. Její ložnice byla nejhezčí ze všech. Byla větší než celý její byt a královsky velká postel byla pokryta tmavě modrými linkami. Podívala se na lístek na peřině, kde bylo napsáno 100% egyptská bavlna.
'Šmátrat,' pomyslela si Hermiona. 'Nemyslím si, že jsem kdy měla cokoliv 100%ního.'
Našla své oblečení úhledně poskládané ve velké skříni u zdi. Vytáhla si obrovské famfrpálové tričko, které Harry nechal v jejím bytě. Bylo tak pohodlné, že mu koupila jiné a sama si nechala to jeho, které jí sahalo ke kolenům. Byla to nejspíš ta nejméně sexy věc, kterou vlastnila a to už bylo co říct.
Dál vytáhla po kolena dlouhé flanelové tepláky, které byly spíš pohodlnější kus oblečení než pyžamo - takový plyšový medvídek v podobě oblečení chcete-li. Oblékla si je a lehla si do obrovské postele cítíc se trochu malá a nehodna takového luxusu.
Podívala se na hodiny na stěně, které právě ukazovaly tři hodiny ráno. Čas opravdu letěl, když člověk prozkoumává sídlo. Tím, že byla Hermiona zvyklá na to pracovat do noci nebyla vůbec unavená - vlastně byla docela hladová. Vlastně by si mohla dát nějaký oběd/večeři, protože většinou směna končila nebo začínala v tuto dobu. Prošla do kuchyně, kterou před chvílí prozkoumala a našla zde jednoho z domácích skřítků trefně pojmenovaného po tělesném výměšku jak na ni zírá a čeká na případný příkaz.
"Ehm, který že jsi ty?"
"Mé jméno je hovník, slečno. Nebo mi můžete říkat Hovínko jako to někdy dělal pan Draco," řekl domácí skřítek.
"Myslím že zůstanu u hovníka," řekla Hermiona a přinutila se nezasmát při představě jak směšně tento rozhovor musel znít.
"Chtěla by jste něco k jídlu slečno?"
"Vlastně jsem se spíš chystala šmejdit dokud bych něco nenašla. Můžeš jít klidně spát pokud chceš. Chtěla bych prozkoumat možnosti jídla sama."
"Jistě slečno. Cokoliv si přejete," uklonil se skřítek a rychle opustil místnost.
Hermiona se rozhlížela po kuchyni dokud nepohlédla na spíž. Otevřela ji a našla plechovky, krabice a sklenice téměř všeho na, co si mohla jen vzpomenout. Našla krabici cereálií, které opravdu milovala, když byla dítě a nasypala se trochu do čínské misky, kterou našla.
Otevřela ledničku a rozhlížela se po mléku. K jejímu zděšení zde žádné nenašla. 'Proč tady není žádné mléko? Není toto třeba aromatická lednička? Má tu uzený salám a foie gras*, ale žádné mléko. Pochybuji, že mé cereálie by chutnaly dobře s pinot noir**' pomyslela si, když si prohlížela několik lahví a balíčků v lednici.
Povzdychla si a podívala se na své suché cereálie. Opravdu, opravdu chtěla trochu těchto cereálií, ale bez mléka by chutnaly jako smirkový papír. 'Někde v domě musí být nějaké mléko.'
A tak si usmyslela jít a najít hlavní kuchyň a dostat trochu vytouženého mléka. Opustila svou kuchyň a otevřela dvojité dveře, které ji vyvedly do chodby. Světla v sídle byla zhasnutá takže byla chodba téměř v naprosté tmě.
Hermionina hůlka byla až v ložnici tak se rozhodla, že by ji mohla trocha měsíčního světla pronikajícího do chodby stačit. Navíc, nerada by někoho vzbudila světlem z hůlky.
Takže v jejím rozkošném nočním oblečku se odvážila do chodby a šla po špičkách dokud nenašla schody. Malfoy jí řekl, že je ve třetím patře a z knih věděla, že hlavní kuchyně ve středověkých sídlech byly umístěny v prvním patře.
Šla pomalu po schodech dolů dokud nedošla do druhého patra. Schody do prvního patra byly na druhé straně chodby. 'Kdokoliv kdo postavil toto sídlo nejspíš chtěl aby jeho obyvatelé co nejvíc cvičili aby zde přežili,' pomyslela si Hermiona, když šla tiše chodbou. Hala v druhém patře velmi připomínala tu ve třetím - spousta pokojů a dvě křídla. Usmála se sama pro sebe za to, že se dostala úspěšně tak daleko bez světla.
Ve chvíli, kdy její bosá noha došlápla na kobereček se však proklela jelikož uklouzla a sletěla na podlahu, čímž shodila i jednu z váz stojících na vysokém sloupci. Dopad vázy ji přinutil rozbít se na miliony kousků a protít tak hrobové ticho v sídle.
Několik sekund na to se rozsvítila světla v chodbě za dvojitými dveřmi, které Hermiona před chvílí minula. Ve dveřích se ukázal sám Draco pouze v rozepnutém tmavě modrém županu, pod kterým měl jen kalhoty. Hůlku měl napřaženou přímo před sebou a jeho vlasy byly rozcuchané ze spánku.
"Co to do pekla?" řekl a mrkal než si zvykl na světlo hned poté jeho oči přistály na původu hluku, "Grangerová?"

"Je mi to tak, tak, tak líto Malfoy. Tu vázu zaplatím a opravdu, opravdu mě mrzí, že jsem tě vzbudila."
"To je v pohodě," řekl a podal ji ruku aby ji pomohl vstát. "Zranila jsi se?"
"Ne, nic mi není. Uklouzla jsem na tom koberečku. Opravdu mě ta váza mrzí. Můžeš mi to strhnout z platu," řekla, když začala sbírat rozbité kousky vázy.
"Ne, já to udělám," řekl a mávl hůlkou. Kusy se zvedly a poté zmizely.
"Pro Boha, cítím se strašně Malfoyi, opravdu," řekla s rukou na bradě a pohledem zaměřeným kamkoliv jen ne na jejího zaměstnavatele. 'Proč musí vypadat jako zatracený model zatím co já vypadám jako Oliver zatracenej Twist v těchto hadrech?'
"Nedělej si s tím starosti. Mám v domě dostatek váz z Indie," řekl a rukou si prošel vlasy. "Proč jsi vůbec vzhůru ve," podíval se na hodiny v chodbě " tři hodiny ráno?"
"Chtěla jsem si jít dolů do kuchyně pro trochu mléka na cereálie," řekla.
"Ale jsou tři hodiny ráno," řekl.
"Jo, no kvůli nočním směnám jsem zvyklá jíst v tuto hodinu," řekla Hermiona a sledovala jak pohybuje hůlkou mezi prsty.
"Ale jsou tři hodiny ráno," zopakoval.
"Nevěděla jsem, že mluvící hodiny jsou součástí luxusu, kterého se mi na Malfoy Manor dostane," řekla s nádechem úsměvu.
"Nevěděl jsem že ponocující léčitelé jsou součástí dohody," odpověděl.
"Hmmm. Opravdu mne mrzí, že jsem tě vzbudila."
"Proč jsi nepoužila hůlku abys si posvítila?" zeptal se se zvednutým obočím.
"Nechtěla jsem někoho vzbudit světlem," řekla a uvědomila si jak hloupě to znělo.
"Takže uklouznout na koberečku, vyděsit mě k smrti je bezpečnější alternativa vzbuzení než světlo?"
"Ano, dobře uznávám, že to nebylo nejrozumnější, ale co se stalo, stalo se," řekla. "Teď pokud mne omluvíš jsem v půli lovu na mléko."
"Hodně štěstí, příště se pokus nesnést bombu až se budeš snažit někoho nevzbudit."
"Pokusím se," řekla sladce.
Draco se otočil zpět do své chodby a zavřel dveře přičemž nechal světla v chodbě rozsvícená aby náhodou nebyl opět podobně probuzen.
Hermiona konečně našla cestu do hlavní kuchyně a poté co odmítla na 17 různých skřítků našla i mléko. Vzala si jednu sklenici a byla ujištěna přerostlým domácím skřítkem o tom, že v její lednici bude vždy sklenice čerstvého mléka.

Bez toho aby uklouzla nebo vzbudila zbytek světa se dostala do svého křídla, kde si zvala své cereálie do obývacího pokoje a sedla před televizi. Sledovala informativní kanál o vakuu, které fungovalo i pod vodou - dojedla cereálie a přinutila se jít spát vzhledem k tomu, že zítra začne s léčbou její pacientky.
Na druhé ráno se Hermiona probudila v devět hodin. Vždy se s ní dalo počítat i po pouhých pár hodinách spánku, což bylo pro její práci velmi výhodné. Vešla do koupelny a vykonala vše potřebné.
I když zde žila chtěla vypadat profesionálně - což chtěla při své práci vždy. Rozhodla se pro černé kalhoty a levandulovou košili. Nechala vlasy rozpuštěné a pár z nich stáhla sponami. Vynechala líčení a obula si černé střevíčky přičemž si pomyslela, že by na ni byla Isabel pyšná.
Normálně v práci nosila plášť a každodenní oblečení, ale vzhledem k tomu, že toto byla soukromá pacientka chtěla Hermiona vypadat na úrovni. Nebo to alespoň to co si namlouvala.
Vzala si své desky, Narcissin spis a poznámky, které si dříve zapsala. Hermiona se nikdy nezdržovala snídaní - její tělo na to ani nebylo zvyklé. Opustila své křídlo a zaklepala na Narcissiny dveře.
Nikdo ji neodpovídal tak nakoukla dovnitř, když zjistila, že zde nikdo nebyl opustila pokoj a šla se podívat po Dracovi. Ten by mohl vědět kde je.
Sešla schody a zaklepala na dveře, které minulou noc minula. Ani odtud nepřišla žádná odpověď. Rozhodně se nechystala dveře otevřít a přijít na polo nebo hůř úplně nahého Draca. Raději se rozhodla najít domácího skřítka, který by ji mohl říct, kde všichni jsou.
"Ahoj Hovníku. Mohl by jsi mi říct, kde najdu tvého pána nebo paní?" zeptala se Hermiona.
"Jsou v zahradě. Sedávají tam každé ráno," odpověděl skřítek. "Ukážu Vám kde to je."
"Děkuji ti," odpověděla znovu Hermiona a sledovala domácího skřítka do prvního patra a do salonku, ve kterém byly Řecké sloupy a mramorová podlaha. Poté ji zavedl k velkým skleněným dveřím, které poskytly vstup do nádherné, vonící zahrady. Byla zde mračna květin, některé z nich dokonce Hermiona nepoznávala. Byly zde růže všech barev a velikostí, lilie, orchideje, stromky, tulipány všech barev a Hermioniny oblíbené gardénie.
Zahlédla Narcissu a Draca sedět ve středu zahrady na složitě točených židlích, kde popíjeli čaj u stejně složitě pokřiveného stolu. Přešla ke stolu a sedla si na volnou židli. "Dobré ráno. Doufám, že jsem vás nevyrušila," pozdravila Hermiona a odložila spisy.
"Ne, budeme rádi, když se k nám přidáš," odpověděl ji Draco slušně.
"Draco, mohla bych s tebou promluvit v soukromí?" řekla Hermiona a pamatovala na to nevyslovit jméno Malfoy aby neuvedla Narcisu do deprese.
Draco si stoupl a odvedl ji k bludišti kde si mohli promluvit bez toho aby je Narcisa slyšela. Čekal než začne mluvit.
"Chci dnes začít duševní cvičení," řekla Hermiona. "Nejlépe ihned."
"Ty jsi léčitel, můžeš dělat cokoliv potřebuje a kdy to potřebuješ," řekl.
"Ano, ale chci aby jsi vždy věděl co se děje. Použiji Tázací Porozumění abych ji přinutila si na cvičení zvyknout. Můžeš se k nám přidat, ale potřebuji aby jsi věděl, že nás nesmíš za žádných okolností vyrušit," vysvětlila.
"Za žádných okolností?" zeptal se se zmateným pohledem.
"Nějaká otázka by ji mohla být nepříjemná a ty nesmíš přerušit ani kdyby prosila. Vím, že to pro tebe může být těžké, ale opravdu to musí zvládnout sama. V nějakou chvíli by tě to mohlo rozesmutnit, ale pokud tady zůstaneš a budeš pozorovat potřebuji tvé slovo, že nepřerušíš řízení."
Draco zaváhal. Nelíbila se mu myšlenka toho, že si jeho matka projde záměrným stresem ale Hermiona očividně věděla co dělá. Přece jen byla to profesionálka, i když nosila pyžama, které by měla být jen na balení mrtvých zvířat.
"Potřebuji aby jsi to řekl Malfoy. Musí se přes to dostat sama nebo se nikdy nezačne zlepšovat."
"Dobře. Slibuji, že vás nepřeruším," řekl Draco.
"Můj brk bude automaticky nahrávat slova tvé matky zatímco já si s ní budu povídat - potřebuji k tomu tvé svolení," řekla Hermiona.
"Ano. V pořádku."
"Skvěle. Měli bychom se vrátit než se začne obávat," promluvila opět Hermiona a rozešla se zpět ke stolu, kam ji Draco následoval.
Hermiona se posadila na místo blíž Narcisse a Draco si sedl oproti nim.
"Kam jste vy dva šli?" zeptala se Narcisa a v ruce si pohrávala s tulipánem.
"K bludišti," odpověděla Hermiona. "Narcisso?"
"Ano?"
"Vyspala jsi se dobře?" zeptala se Hermiona.
"Velice. Měla jsem pěkný sen o létání na koštěti, ale moc si to nepamatuji."
"Jen málo lidí si pamatuje své sny. Většinou si pamatujeme jen ty zvláštní nebo vtipné," odpověděla Hermiona.
"Oh, pamatuji si jeden vtipný, který se mi zdál již před nějakou dobou," řekla Narcisa se slabým úsměvem.
"Mohla by jsi mi o něm říci?"
" Když jsem byla těhotná s Dracem, víš jak se říkává. že těhotné ženy mají ty nejzvláštnější sny, no tak v mém snu jsem se vrátila do léčitelčiny kanceláře a ona mi řekla, že budu mít holčičku. Skřítkům v mém snu jsem řekla ať začnou malovat pokojíček na růžovou a aby koupili všechno růžové vybavení. Na konci snu jsem místo holčičky měla kluka a uložila jej do růžového pokojíčku a oblékla do růžového oblečení." dopověděla Narcisa se smíchem.
Hermiona se usmála. "Víte, spousta žen sní o tom jaké bude pohlaví jejich dítěte. Váš sen mohl znamenat, že jste tajně vždy chtěla malou holčičku a místo toho jste měla chlapečka, ale i přesto jej neskonale milujete."

"Vždy jsem chtěla dceru, ale když se narodil Draco tak mne všechny tyto myšlenky opustily a já mu věnovala veškerý můj čas a oddanost. Byl to nejkrásnější miminko: boubelaté tvářičky a růžové malé rtíky. Byl malý andílek," řekla Narcisa a podívala se na svého syna. "Teď je to muž, ale já o něm stále přemýšlím jako o mém malém miminku Dracovi."
Hermiona opravdu neměla ráda výklad snů, ale tímto bylo jednoduché projít. Také měla čas na to snažit se dostat z hlavy obrázek roztomilého miminka Draca. "Narcisso chtěla by jsi něco vyzkoušet?"
"Co?" zeptala se.
"No, když tady budu bydlet tak jsem přemýšlela že bychom se možná mohli lépe poznat, ty a já."
"To zní výtečně. Jak navrhuješ že bychom to udělaly?"
"Můžeš se mě zeptat na cokoliv chceš a já pravdivě odpovím. Nebudu ti lhát Narcisso takže se můžeš zeptat na jakékoliv téma a já ti odpovím pravdivě a to samé bych chtěla po tobě."
"Dobře. To zní hezky. Přidá se k nám i Draco?"
"No, ty už Draca znáš takže to není nutné a já jej znám ze školy, takže to budeme jen my dvě," řekla Hermiona.
"Na co bych se tě měla zeptat ze všeho nejdříve?" přemýšlela Narcisa nahlas.
"Na cokoliv," řekla Hermiona.
Narcissa se na chvíli zamyslela. "Kde jsi se narodila?"
"V Essexu, což odtud není moc daleko."
"Tam žije má sestra. Nemám dovoleno s ní mluvit," odpověděla Narcisa prostě.
Hermiona se ujistila, že tuto informaci brk nevynechal a rozhodla se začít s jednoduchou otázkou.
"Co jsi dělala nejraději, jako dítě?"
"Hmm," zamyslela se Narcissa nahlas. "Nejraději jsem měla, když mě a mou sestru vzaly do domu našich bratranců. Byla jsem ze všech nejmladší a můj bratranec Sirius si mě vysadil na svá ramena a celý den si se mnou hrál nejrůznější hry. Každý víkend jsem se ujišťovala, že je půjdeme navštívit," řekla Narcisa šťastně.
"Znala jsem Siriuse. Byl to moc hodný muž," řekla Hermiona.
"Ano to byl. Ale Lucinka-husinka mi řekl, že má starší sestra Bellatrix mu před pár lety ublížila. Ale nevím co se stalo. Ty ano?"
"Ano Narciso, vím. Není to moc dobrá zpráva, opravdu chcete abych vám o tom řekla?"
Narcisa přikývla.
"Před pěti lety byl Sirius zabit na Ministerstvu kouzel vaši starší sestrou Bellatrix. Sirius bojoval za to čemu neskonale věřil, takže umřel jako šťastný člověk," nabídla Hermiona.
Narcisa seděla a přemýšlela. "Chybí mi," řekla konečně.
"Jsem si jistá že ano. Měl šlechetnou duši a já jsem poctěna za to, že jsem jej mohla poznat."
"Mohla bych se tě na něco zeptat?" promluvila Narcisa.
"Jistě."
"Jsi vdaná?"
"Ne," odpověděla Hermiona. "Nemám moc času na to najít si manžela, protože veškerý můj čas věnuji práci."
"Neměla by jsi se vdávat," řekla Narcsisa prudce což přinutilo Draca zvednout jedno obočí.
I Hermiona si všimla agresivity v Narcissiným hlase. "Proč jste to řekla Narcisso?"
"Když se vdáš tak se stanou hrozné věci," řekla Narcisa.
"Třeba?"
"Třeba... třeba... hrozné věci," řekla a vytrhla okvětní lístky z tulipánu který držela v ruce.
"Mohla by jsi mi říct jaké hrozné věci?" zeptala se Hermiona.
Narcissa jen zakroutila hlavou.
Hermiona se rozhodla, že je čas na nejtěžší část jejich rozhovoru. "Narcisso jsi vdaná?"
Narcissa vzhlédla od květiny a podívala se Hermioně do očí. "Byla jsem."
"Byla? Co se stalo?"
"Můj muž před nějakým časem zemřel," řekla Narcissa přičemž se její dýchání lehce zrychlovalo.
"Jak zemřel?"
"Nevím. Prostě zemřel. Nebyla jsem tam, ale Draco mi řekl, že umřel," odpověděla Narcisa a pohledem přejížděla po zahradě.
"Jak se jmenoval?" zeptala se Hermiona s vědomím, že toto bude bod zlomu.
"Nevím." řekla Narcisa.
"Opravdu bych ráda věděla jak se jmenoval. Jsem si jistá že to víš, byli jste svoji tak dlouho."
Narcisa zakroutila hlavou a stáhla rty do úzké linky.
"Jmenoval se Lucius Malfoy?" zeptala s Hermiona.
Narcisa začala plakat. "Už nechci odpovídat na další otázky."
Draco střelil po Hermioně nebezpečným pohledem, ale ona mu jej opětovala připomínajíc tak, že neměl přerušovat. Sevřel jednu ze svých pěstí, ale zůstal tiše a sledoval jeho matku jak pláče což mu pomalu trhalo srdce.
"Narcisso, je důležité aby jsi řekla jeho jméno, je důležité aby jsi slyšela jak řekneš jeho jméno. Je to jen jméno a nemůže jej to přivézt zpět nebo tě zranit. Nemusíš to říct celé, stačí křestní jméno."
Narcissa opět zakroutila hlavou a nepřestávala brečet. "Byl to zlý muž. Byl to zlý muž, co udělal zlé věci."
"Řekni jeho křestní jméno Narcisso, prosím," řekla Hermiona s větším nátlakem.
"Lu, Lu, Luci," začala Narcisa ale poté si vložila obličej do dlaní. "Nemůžu!Nemůžu! Už dost! Už dost otázek! Draco, já chci jít dovnitř."
Draco odvrátil pohled od jeho matky. Příliš to bolelo, to vědomí, že se nemohl zapojit protože dal své slovo.
"Narcisso, nemůžeš odejít z této zahrady dokud nevyslovíš jeho jméno. Nedělám to abych ti ubližovala. Jen ti chci pomoct. Pokud řekneš jeho jméno může se to stát tvým způsobem jak jej porazit - alespoň trochu."
Narcisa si utřela tváře ale slzy ji stále tekly. "Lucius." zašeptala.
Hermiona si oddychla, že byla tato část za nimi. "Děkuji ti Narcisso. Oceňuji, že jsi mi řekla jeho jméno. Omlouvám se, že jsem tě rozesmutnila a doufám, že mi můžeš odpustit."
"Kdysi jsem měla sošku jménem paprika," řekla Narcisa což značilo, že započal schizofrenický záchvat.
"Myslela jsi, že jsi měla kočku co se jmenovala paprika?" zeptala se Hermiona.
"Ne, byl to ministr vnitra a to hemžilo Draca po půlnoci do postele a teď je v muzeu novin," řekla Narcisa.
"Chtěla by jsi ještě trochu čaje Narcisso?" zeptala se Hermiona.
"Ano čaj je žlutý díky polaktipitilu," *** odpověděla Narcissa se zvyšujícím se schizofrenickým záchvatem.
Hermiona vytáhla malou skleněnou lahvičku z kapsy a přešla k místu, kde seděl Draco.
Naklonila se a dala mu lahvičku do ruky poté přiložila ústa k jeho uchu.
"Dej tento lektvar do jejího čaje tak aby to neviděla. Uspí jí to a uklidní symptomy schizofrenického záchvatu, který právě má. Až usne tak přijď ke mě do kanceláře," pošeptala mu Hermiona a odešla ze zahrady.

Draco přikývl a musel potlačit třesot, když mu šeptala do ucha. Nic si z toho, ale nedělal, kdykoliv mu někdo šeptal do ucha měl nutkání se třást.
Zatímco si jeho matka mumlala tak nalil lektvar do jejího čaje a počkal až jej vypije. Pomohl ji nahoru do jejího pokoje, když začínala zívat a cítit se unavená.
Přesně tak jak mu Hermiona řekla, došel k dveřím jejího křídla a zaklepal. Otevřela mu a odvedla jej do kanceláře kterou pro ni zařídil. Sedla si za stůl a on do jednoho ze svou míst před jejím stolem.
"Vzala si lektvar?" zeptala se Hermiona, když něco zapisovala.
Draco přikývl.
Hermiona se na něj podívala a všimla si, že byl rozrušený.
"Opravdu mne to mrzí Malfoy. Vím, že musí být těžké tomu přihlížet, ale toto bylo jedno z nejlehčích cvičení - teď už to bude jen těžší."
"Víš, dělává to často," řekl a díval se do krbu v pravé části místnosti.
"Dělá co?"
"Někdy, když s ní mluvím tak je normální a potom si začne vymýšlet různě věty, které nedávají žádný smysl. V tu chvíli jsem si poprvé začal všímat, že je něco špatně."
"Nesouvislost je jedním ze symptomů kdy užívá věty bez smyslu a neologismy jsou věci, které si vymýšlí. U pacientů se schizofrenií je to velmi běžné," vysvětlila Hermiona.
Draco si povzdychl. "Nemyslím si, že chci u těchto cvičení být."
"Chápu, že nechceš, ale myslím, že by jsi měl," řekla Hermiona a obešla stůl aby si sedla k němu.
"Opravdu?" zeptal se a sledoval jak si sedla k němu.
"Musíš vidět, co ji do tohoto stavu dostalo. Je to prospěšné aby si tam pro ni byl jako její pečovatel a syn když bude odhalovat vzpomínky, které se od ní budu snažit získat. Opravdu bych doporučila aby jsi tam byl navíc získává od tebe pohodlí a je vždy lepší, když se pacienti cítí pohodlně při získávání takovýchto vzpomínek," řekla Hermiona mile.
Draco si znovu povzdychl. "Dobře."
"Chci aby jsi věděl, že nejsem bezcitná jak se může zdát přitom, když s ní jednám. Musím se odpoutat od emocí, když jednám s pacienty takže si nemysli, že se těším z její bolesti nebo tak něco," řekla Hermiona. "Když jsem poprvé dělala mé psychiatrické kolečko brečela jsem doma každý večer alespoň po dobu sedmi měsíců. Ani to nezveličuji. Každý den jsem chodila domů a ubrečela se k spánku. Byl to tolik lidí, kteří byli zraněni, vystrašení, ztracení, zmatení a opuštění. Můj rádce mě musel hodně učit abych tyto pocity dokázala oddělit."
Draco na ni jen intenzivně hleděl tak pokračovala. "Myslím, že jsem pro dnešek skončila. Nechci toho na ni nanést moc hned první den, i když potřebovala bych se tě zeptat na pár otázek ohledně ní a o tom co si o ní pamatuješ před tím než byla stanovena diagnóza."
"Dobře. Co takhle po obědě, ve tři? Mám ještě nějaké obchodní povinnosti, kterých se musím zhostit," řekl a postavil se.
Hermiono obočí se stáhlo. "Můžu se zeptat jaké obchodní povinnosti? Nevěděla jsem, že by tě Ministerstvo kdy nechalo pracovat."
Draco na ni zamyšleně pohlédl. "Dělám finance pro Bradavice. Profesorka McGonagallová mě najala abych se staral o obchodní a finanční záležitosti školy. Nedostávám plat, protože peníze ani nepotřebuji. Jmění mé rodiny a dědictví obou rodin Malfoyů a Blacků jsou dost na to aby přežily další generace. Pracuji, protože mi to pomáhá udržet si zdravý rozum."
Hermiona zastavila svou bradu od toho aby spadla. "To jsem nevěděla."
"Ano, taky čtu. Přečetl jsem skoro všechny knihy v Malfoyově knihovně. Říká se, že máme víc knih než Bradavice."
"Opravdu?" zeptala se Hermiona, když její zájem vzrostl.
"Ano, nejraději čtu o liberálním umění. Historii, geografii, umění, politice, teologii. Ale o tom si můžeme promluvit jindy. Uvidíme se ve tři," řekl a opustil místnost.
Hermiona zírala na zavřené dveře a přemýšlela o tom co ji Malfoy právě řekl. 'Pracuji, protože mi to pomáhá udržet si zdravý rozum.'

Nezasloužil si takto žít. Nikdo si to nezasloužil. Hermiona si povzdychla a vrátila se zpět ke čtení poznámek plných Narcissiných slov.


* foie gras - pokrm připravovaný z jater kachny nebo husy
** pinot noire - víno v Čechách známé jako Rulandské modré
*** polaktipitil - smyšlené slovo
|| další ->