na Blog.cz

Posadím se na kraj Blaisovy postele.

Harry odešel do mého pokoje, aby měl nějakou chvíli o samotě s Ginny. Není těžké uhodnout, co tam asi dělají. Charlie se ukázal brzy ráno a vzal Rona s sebou do Lasturové vily, protože ho paní Weasleyová chtěla vidět. Alespoň tak mi to Harry řekl - když jsem se ráno probudila, byl Ron už pryč.

Podle kluků se Blaise včera v noci vůbec neprobudil. Vím, že to nějakou dobu potrvá, než se jeho tělo zotaví, ale stejně mi dělá starosti, že se ještě neprobral.

Donutila jsem včera večer kluky, aby mi pomohli ho zabalit do pokrývek, než jsem si šla lehnout.

Jeho pravá ruka - ta, kterou používá hůlku - spočívá na pokrývce na jeho hrudi. Něžně ji zvednu a stáhnu si ji do klína. Jeho hladkou tmavou kůži brázdí několik jizev. Za poslední dva roky mi tahle ruka už několikrát zachránila život.

Mé nohy se konečně dotknou země. Mám pocit, jako bych ve vzduchu strávila rok.

Snažím se pustit Malfoye, ale mé ruce odmítají spolupracovat. Trochu se posune a odkašle si. Přinutím své ruce, aby ho pustily, rychle slezu z koštěte a odběhnu pryč.

Stojíme na dvorku s velkým množstvím rozmanitých druhů rostlin. Zvláštní místo… Ostražitě se rozhlédnu kolem a přemítám, zda by se za některým z větších keřů mohli skrývat Smrtijedi. Očima spočinu na malém domku přede mnou.

Slyším Malfoyův hlas.

"Co kdybys zrušila to zastírací kouzlo?"

Vzpomenu si, že jsem stále neviditelná a před tím, než jdu k němu, zruším kouzlo na sobě.

"Tady se teda budeme setkávat?" zeptám se.

S Hermionou se zatočil svět, když se kolem ní rozprostřelo růžové světlo nádherně dekorované svatební oslavy.

"Herms! Chybělas mi!" vrhla se jí do náručí Isabella.

Hermiona svou kamarádku pevně objala, a poté se na ni zadívala. "Belle, vypadáš nádherně!" uznala Hermiona, když si prohlédla její krásné světle růžové koktejlky.

"To není nic v porovnání s tebou! Bože, podívej se na sebe," odvětila Isabella s širokým úsměvem.

Kolem se motalo několik lidí, čekajících až svatba konečně začne. Někdo již zaujal svá místa, někdo postával kolem.

"Díky," přikývla skromně Hermiona. "Pamatuješ si Narcissu, viď?"

Isabell se otočila k ženě v modrých šatech, která v tichosti stála vedle Hermiony. "Jak bych mohla zapomenout na ženu, která mě nutí na ni žárlit?"

Narcissiny tváře zčervenaly. "Ráda tě opět vidím, Isabell."

Přistanu v nevelké zahradě. Všechny květiny jsou očarované, aby rostly bez toho, aniž bych se o ně musel starat - trik, který jsem se naučil od Nareeho, jednoho z našich domácích skřítků. Řekl mi, čeho má kouzlo dosáhnout, a já jen musel vymyslet vhodná slova.

Chci slézt dolů, ale ona se ještě nepustila mého pasu. Odkašlu si a ona rukama ucukne. Rychle sleze z koštěte a ustoupí ode mě pryč.

Uklidím koště a slyším, jak jde směrem k domu.

"Co kdybys zrušila to zastírací kouzlo?" zeptám se.

Najednou se objeví, hůlkou mi poklepe na temeno hlavy a já se konečně vidím.

"Tady se teda budeme setkávat?" zeptá se mě.

"Ahoj Grangerová, vypadáš dobře."

Odvrátí ode mě zrak a já cítím v hrudi zvláštní škubnutí. Do háje s tím, chci k ní být blíž. Zvednu se na nohy a vydám se okolo stolu směrem k ní.

Neobrátí se ke mně čelem. "Slyšela jsem, že tvoje rodina přišla o Voldemortovu důvěru," řekne.

Jo, jasně. Můj otec možná. Já osobně jsem o nic nepřišel.

Když domluví, zastavím se těsně za ní.

"Co děláš?" zeptá se.

Lehce jí položím ruce na ramena. Nepatrně ztuhne a já si nemůžu pomoct, abych se samolibě neušklíbl. Takže ji moje přítomnost ovlivňuje. Předkloním se, lehce se nadechnu a můj nos naplní květinová vůně jejích vlasů, což mě na moment rozptýlí.

Potom se rty přiblížím k jejímu uchu a zašeptám: "Zkouším tě."

Konečně se otočí.

"Fajn, vyhrála jsi. Na dveřích je kouzlo proti vyrušování, že?"

Přikývnu.

"Tak dobře. Vezmu tě do jednoho domku v Bradfordu nad Avonou ve Wiltshiru."

"Wiltshire? Není tvůj dům ve Wiltshiru?"

Přikývne. "Ano, ale tam zjevně nejdeme. Teď pojď."

Pořád se nehýbu. "Proč musíme jít zrovna teď? Nemůžeš mi prostě říct polohu?"

"Jak jsem již řekl, raději bych tě tam vzal."

"Z toho mám dojem, že na mě někdě chystáš přepadení."

"Zajímalo by mě, co jim tak dlouho trvá," řekne Ron, přecházejíc sem a tam před dveřmi.

"Buď trpělivej," odpoví Harry.

Protočím oči nad zrzkovým chováním, a pak se otočím a podívám se na ostatní.

Fred, George a Lee stojí v hloučku u dveří na protější straně chodby a tiše spolu hovoří, abychom je nemohli slyšet. Katie se opírá o zeď nalevo ode mne. Ginny stojí po mé pravici a zasněně vzhlíží k Harrymu.

Ostatní jsou pryč. Charlie zůstává s paní Weasleyovou a Billem v Lasturové vile, ještě s několika bradavickými studenty, kteří patří k Řádu. Neville a Blaise celý týden někdě plní různé mise. Angelina a Alicia - poslední dvě, které s námi přebývají na Grimmauldově náměstí - právě odešli na další misi, zkontrolovat informaci o hlídkách Smrtijedů v Bradavicích, kterou nám poskytl Malfoy.