Přeběhlík - 25. kapitola

4. února 2014 v 16:10 | Bee |  Přeběhlík
A je to tady, zatím nejdelší kapitola této povídky - v podstatě se ale jedná o Hermionin pohled na předchozí události.
Na závěr menší teaser: V příští kapitolce se nám to konečně trochu rozjede!



Roztržitě míchám protilátku k neobvyklým lektvarům, a když se podívám na hodiny, zjistím, že už je skoro půl čtvrté. Obrátím se na jedinou osobu, která je v tuto chvíli se mnou v kuchyni.

"Ginny, mohla bys chvíli pohlídat ty lektvary? Musím jít pryč, Malfoy se chce se mnou sejít. Doufám, že se od něj dozvím něco o zajatcích."

"Jasně," odpoví a zvedne se na nohy. Doteď seděla u Georgeova lehátka a házela oblázky na protější zeď.

"Děkuju."

Odejdu z kuchyně, zastavím se u Harryho, abych mu řekla, že odcházím, a přemístím se z Grimmauldova náměstí.

Když dorazím na místo, spatřím ho, jak přechází sem a tam po místnosti. Ani si mne nevšimne a já té příležitosti využiju, abych si ho pořádně prohlédla. Jeho světle blond vlasy jsou mírně rozcuchané, ale celkově vypadá precizně upravený - jako vždycky. Nemá na sobě plášť a bílá košile na knoflíky, která obvykle zůstává schovaná pod ním, velmi lichotí jeho vzhledu.

"Malfoyi," řeknu, abych upoutala jeho pozornost.

Zastaví se a otočí se na mě. "Grangerová. Slyšel jsem o tom, co se stalo v Bristolu."

"Slyšel?" opakuju. "Takže jsi tam nebyl."

Zakroutí hlavou. "Ne. Jak to vypadá v Řádu?"

Pravděpodobně bych mu neměla říkat detaily. Možná vyniká v nitrobraně, ale stejně by toho neměl o Řádu vědět příliš. Přece jenom víme, že je mezi námi zrádce. Na druhou stranu on o našem plánovaném útoku na Bristol nic nevěděl, takže to nemůže být on, ne?

"Celkem pohoda," řeknu. "Ale myslíme si, že je mezi námi zrádce. Máš představu, kdo by to mohl být?"

"Promiň, nemám," řekne.

Jaké zklamání.

" Ale můžu ti pomoct trochu zúžit výběr," pokračuje. "Ten zrádce musel znát vaše plány přepadnout nás v Děravém kotli a u Bristolu, ale nemohl vědět o Nottinghamu. Kdyby ano, tak jsem si jistý, že by to Voldemort věděl a neuspěli byste."

Ano, to je pravda. Kdo by to tak mohl být? Všechny, které jsme okamžitě informovali o Nottinghamu, můžu vyloučit. Lupin, Tonksová, McGonagallová a všichni, kdo v tu dobu přebývali na Grimmauldově náměstí nebo v Lasturové vile, jsou s největší pravděpodobností nevinní.

Zamračím se. Kdo se neúčastnil bitvy u Nottinghamu? Několik profesorů bylo v tu dobu zrovna pryč, ale pochybuju, že by to mohl být někdo z nich. Profesorka Vectorová, Trelaweyová, Sinisterová… Ke všem chovám nesmírný respekt - možná kromě Trelawneyová, ale to je jedno - a pochybuju, že by nás některá z nich zradila.

Tok mých myšlenek přeruší Malfoyův hlas.

"Jsem si jistý, že po Nottinghamu bude mít Voldemort podezření, že má ve svých řadách také zrádce."

Vzhlédnu a vidím, že se ke mně otočil zády. "Budeš v pořádku?" zeptám se.

"Budu v pohodě," řekne po krátké chvíli ticha.

"Někteří z našich byli možná u Bristolu zajati," řeknu. "Nevíš -"

"S vězni ti nemůžu pomoct," řekne. Vytušil můj záměr dřív, než jsem stihla dokončit větu.

"Ale…Blaise se ještě nevrátil. Myslím, že je asi s ostatními."

Obrátí se ke mně čelem a tvář mu opět zdobí jeho typický samolibý úšklebek. "Myslíš, že budu riskovat krk pro 'kamaráda', který mi způsobil tohle?"

Trhnutím si rozepne košili, až se knoflíky rozkutálí po podlaze. Bezděky syknu a o krok ustoupím. Zírám jako u vytržení na tu dlouhou ošklivou jizvu, jež hyzdí jeho jinak dokonale tvarovanou hruď. Vzpomenu si na klikatou jizvu, která se táhne Blaisovi přes záda. Nevypadá tak široká, ani tak dlouhá jako tahle. Malfoyova jizva zasahuje níž - až pod okraj košile, který neroztrhl.

"Tvoje…vypadá hůř než ta jeho."

Vykročím směrem k němu. Cítím, jak mě propaluje očima, pozoruje každý můj pohyb.

"Grangerová, co děláš?"

Neodpovím a zůstanu v klidu, dokud nedojdu až k němu. Podívám se mu do očí a přemítám, jak moc to asi muselo bolet, když mu jeho nejlepší kamarád způsobil takový šrám.

Pohlédnu na jeho hruď a studuju, jak mu kůže srostla zpátky k sobě a zahojila se. Najednou mě přepadne zvláštní touha zbavit ho té emocionální bolesti, která po takovém zranění nepochybně zůstala kdesi v jeho nitru. Pokusí se zvednout levou ruku, ale já ho instinktivně chytím za zápěstí a nedovolím mu s ní pohnout. K mému velikému překvapení neklade žádný odpor a ani nevypadá, že by mu nějak vadil můj dotyk.

Pomalu natáhnu pravačku a jemně se dotknu vršku jeho jizvy. Zhluboka se nadechne a já rukou automaticky ucuknu. Nemohla jsem mu ublížit - ne fyzicky, tahle jizva se zahojila už před lety. Vzhlédnu s nadějí, že spatřím jeho stříbrné oči, ale jsou zavřené.

Z nějakého neznámého důvodu mě fascinuje. Chci ho vyzkoušet, zkusit, co všechno mi dovolí, než mi zase začne říkat mudlovská šmejdko. Chci se dozvědět něco víc o tomhle novém, slušném Malfoyovi. Pak mi možná nebude nahánět takový strach.

Začnu rukou přejíždět po celé délce jeho jizvy a pod bříšky prstů cítím její hrubý, hrbolatý povrch. Nepatrně se zachvěje a mnou projede vlna vzrušení. Pak mě levačkou chytne za zápěstí a zabrání mi v dalším pohybu.

Vzhlédnu a sleduju, jak těžce polkne. Nikdy před tím jsem na něj takový efekt neměla, nebo jo? Očividně jsem ho dost rozrušila, alespoň v tuhle chvíli. Jestli jsou všechny ty klepy z Bradavic pravdivé, tak se nějaká dívka jeho hrudi už určitě dotýkala. V čem jsem jiná?

Ne! Zakážu si o takové možnosti vůbec přemýšlet.

"Malfoyi," řeknu tiše ve snaze přimět ho, aby otevřel oči. Chci je vidět, chci v nich najít nějaké vodítko, jak se vyznat v jeho myšlenkách a pocitech.

Když je konečně otevře, nevidím v nich vůbec nic. Uzavírá se přede mnou, schovává své pravé já.

"Nesahej na mě," řekne.

Pustí moji ruku, ucouvne a já jen stěží skryju své zklamání. Otočí se a kouzlem si spraví košili. Chvíli stojí zády ke mně a já přemítám, co asi řekne. Chci, aby nějak reagoval na to, co se právě stalo. Evidentně něco cítil, když jsem se ho dotkla.

Proč se starám? Měla bych ho nechat na pokoji - je to Malfoy.

Po určité době dojdu k závěru, že asi nepromluví. Možná mu není příjemná představa, že by o tom měl mluvit. Nebudu na něj tlačit - ne dokud nebude ochotný mluvit o tom sám. Mohla bych ho vyplašit.

Vzpomenu si, proč jsem vůbec přišla. Alicia, Lee a Blaise jsou někde pod zámkem a já s tím nemůžu vůbec nic dělat. Musím se dozvědět něco víc o kobkách, kde Smrtijedi drží své zajatce, jestli chceme mít alespoň nějakou šanci je zachránit. A to jenom v případě, že jsou stále naživu. Co když už jsou mrtví?

"Malfoyi, prosím. Pomoz mi."

Pomalu se otočí, ale pořád se na mě nedívá. Copak jsem mu nějak ublížila nebo ho nějak urazila? Nechápu, proč reagoval tak, jak reagoval.

"Co chceš, abych udělal?" zeptá se.

"Nevím," řeknu. "Já jen…Potřebujeme informace ohledně táborů Smrtijedů. Kde držíte zajatce?"

"Jediný, kdo ví, kde se všechny nachází, je sám Voldemort," řekne a potřese hlavou. "Všichni ostatní znají polohu jednoho nebo dvou. V táboře u Bristolu jsem nikdy nebyl."

"Tak…"

Povzdychne si a já čekám, že mi vynadá za to, že jsem ho s tím vůbec obtěžovala. Ale překvapí mě, když ze sebe začne sypat obrovské množství informací.

"Vězení jsou obvykle pod zemí a vchod hlídá osm mužů. Nejsou to zrovna nejlepší bojovníci, proto jich potřebujeme tolik. Vždy jich je tam osm, v jakoukoliv dobu, a na hlídce se střídají po dvou párech. Obvykle se jich takhle celkem vystřídá dvanáct. Ale v každém táboře je vězení umístěno jinde."

Když domluví, podívá se na mě a okamžitě odvrátí zrak. Kousnu se do rtu. Zničila jsem snad naši šanci na přátelství? Nerozumím, proč se chová tak, jak se chová. Všimnu si, že začal přecházet sem a tam - ode mě a zase zpátky ke mně.

Pak znovu promluví. "Uvnitř vypadají všechny stejně. Cely mohou otevřít pouze ti, kdo mají vytetované znamení zla nebo sám Voldemort."

Zamračím se. "Vypadá to, že je tedy skoro nemožné někoho osvobodit."

"Jak jsem řekl, opravdu ti nemůžu pomoct," řekne a přestane přecházet po pokoji.

"Jestli vážně nemůžeš, tak hádám, že se s tím asi nedá už moc dělat. Jen si dělám starosti."

"Já vím."

Potom se odmlčí a mě by zase zajímalo, co si myslí. Nesnáším ten pocit, když něčemu nerozumím - ať už je to kniha nebo člověk - a Malfoy mě frustruje.

Pak si vzpomenu na další věc, na kterou jsem se ho chtěla zeptat. "Malfoyi, můžu tě tímhle -" vytáhnu zpoza trička svůj zlatý přívěsek " - nějak kontaktovat?"

Zamračí se a začne se ptát: "Proč -"

"Pro případ nouze."

Chvíli mlčí a já přemítám, jestli mi vůbec dovolí ho kontaktovat.

"Jasně," řekne nakonec. "Napřed ho sevři v pěsti."

Přikývnu a udělám, jak řekl.

"Zavři oči."

Zamračím se. Naposledy, co tohle řekl, jsme se začali vášnivě muchlovat. Když zavírám oči, cítím, jak se mi do tváří hrne červeň.

"Soustřeď se na to, co chceš, aby se ukázalo na mém přívěsku," radí mi. "Musíš se ujistit, že se to tam vejde, jo? Protože jinak by se mi to špatně četlo."

Prostě se musím soustředit? To je to tak jednoduché? Vybavím si iniciály, jež jsou vyryty na mém přívěsku, a rozhodnu se, že podobnými ozdobím i ten jeho. DM. Pustím přívěsek a otevřu oči. Zajímalo by mě, jestli to fungovalo. Spatřím ho, jak hledí na zadní stranu svého přívěsku. Pak se očima setká s mými.

"Co jsi tím myslel?" zeptám se a vykročím směrem k němu. Ukážu mu svůj přívěsek ve tvaru srdce a svoje iniciály, které na něj vyryl.

"Nic jsem tím nemyslel," řekne a potřese hlavou.

Blbost, něco to znamenat muselo.

"Jen jsem ti chtěl připomenout, že ho máš," dodá.

"Opravdu?" řeknu nejistě.

"Co jiného by to mohlo znamenat?"

Já…nevím. Ale začínám mít zvláštní podezření, že Malfoy bojuje sám se sebou ohledně něčeho, co nemůže mít doopravdy pod kontrolou.

V myšlenkách se vrátím zpět k oné noci, kdy mi nějaký Smrtijed pomohl uniknout z Bradavic. Zajímalo by mě, jestli s tím má tohle něco společného. Jestli třeba Voldemort nedal Malfoyovi za úkol něco, co by nakonec vyžadovalo, abych zůstala naživu a v Řádu, a proto jeden ze Smrtijedů zajistil můj útěk z Bradavic.

Radši takovou možnost zastrčím hluboko do zaprášených koutů své mysli - nemám žádný důkaz, že tomu tak je, takže si prostě jenom budu muset dávat pozor, abych neprozradila nic, co by mohlo Smrtijedům pomoct.

"Chtěl jsi mi něco říct, když jsi plánoval tuhle schůzku?" zeptám se.

"Jo," řekne. "Vlastně jsem ti chtěl říct něco víc o tom zrádci. Finnegan…Zabili ho."

Sklopím zrak k podlaze. Hádám, že se to dalo očekávat. "Byly dvě možnosti: buď to, nebo vězení."

"Myslím, že váš zrádce nám ho prodal, protože Voldemort dopředu věděl, kde ho najde."

"Dobře. Alespoň víme, co se mu stalo," řeknu. "Máš tušení, kdo ho zabil?"

Malfoy potřese hlavou a řekne: "Můžeš jít."

Po očku ho sleduju a ještě se mi nechce odejít. Pořád toho o něm moc nevím a upřímně netuším, kdy ho zase uvidím. Opravdu, opravdu chci přijít na to, co se mu honí hlavou, co přede mnou tají. Co skrývá za těma ocelově šedýma očima? Pod těmi perfektními světle blond vlasy? Za tím chladným, odměřeným výrazem?

Uvidím, co se stane, když ho požádám o laskavost.

"Malfoyi, před dvěma dny jsme zajali Thorffina Rowleho," řeknu.

Zachechtá se. "To mu patří. Je to nemotorný idiot."

"No, možná je nemotorný idiot, ale nemůžeme z něho při výslechu nic dostat. Je nějaký způsob -"

"Přečtěte mu myšlenky," odpoví mi dřív, než stihnu dokončit otázku. "Nitrobrana mu vůbec nejde. Nedokázal by si uchránit mysl, ani kdyby mu šlo o život."

"My erm…nemáme nikoho, kdo by na to byl dobrý," řeknu.

"Kam zmizel Pastorek?"

"Je v zahraničí."

"Aha," řekne. "Myslel jsem, že ty jsi docela dobrá. Slyšel jsem, že jsi trochu trénovala."

A je to tady, teď se pokusím ho poprosit o laskavost.

"Můžu," začnu, ale když mu pohlédnu do očí, selže mi hlas. Co se to se mnou děje?

"Co?" řekne a zamračí se.

Opravdu se tak bojím, že řekne 'ne'? Vždyť je to jenom zkouška.

"Můžu na tobě cvičit?" zeptám se.

Překvapeně vzhlédne a mně se uleví, když moji prosbu ihned nezamítne. "Cože?" zeptá se.

"Já jenom…Nikdy jsem netrénovala na někom, kdo by byl v nitrobraně tak dobrý," řeknu. "Harry se to trochu naučil, ale moc mu to nejde a já -"

"Grangerová, nedělej si starosti," řekne a potřese hlavou. "Potter je v nitrobraně rozhodně lepší než Rowle. Do jeho hlavy se dostaneš levou zadní."

"Ale já chci -"

"Nedovolím ti lézt mi do hlavy, Grangerová," řekne a znovu potřese hlavou.

Zamračím se. Je opravdu tak dobrý, jak se povídá? Namířím na něj hůlkou. "Legilimens!"

Jeho mysl je jako obehnaná ocelovou zdí. Nemůžu najít nic, čeho bych se mohla chytit, žádnou trhlinu, žádný otvor, kterým bych mohla vklouznout dovnitř. Nemá žádné slabiny, jenom hladkou mohutnou zeď, která mi brání proniknout do jeho mysli. Několikrát se vrhnu proti bariéře, ale k ničemu to nevede.

Nemůžu se dostat skrz.

"Opravdu jsi v nitrobraně velice zkušený," přiznám.

"Tak jasně," zazubí se. "Jinak bych si netroufl nic podnikat za zády lorda Voldemorta, ne?"

Povzdychnu si. "Za dva dny budu vyslýchat Rowleho. Momentálně mám hodně práce s vařením spousty lektvarů a nemůžu si dovolit být pryč z hlavního štábu déle než hodinu."

A dost mě to štve. Fakt.

"Tak se tedy vrať," řekne. "Už jsi tu byla docela dlouho."

"Ano, měla bych jít," řeknu a přikývnu.

Pořád se mi ale ještě nechce odejít, a tak pomalu projdu kolem něj, a jakmile se octnu za jeho zády, otočím se, abych se ujistila, že mě nesleduje. Pak se rychle zahalím do stínů pomocí neverbálního zastíracího kouzla a přemístím se na druhý konec místnosti.

On si samozřejmě myslí, že jsem pryč - ztěžka si povzdychne a posadí se na pohovku.

Když ho na té pohovce vidím, zčervenám. Připomíná mi to sen, který se mi o něm nedávno zdál. Před očima si znovu začnu přehrávat tu scénu a zachvěju se, pak se ale donutím vrátit se do přítomnosti.

Copak je to pro něj taková přítěž, že se tu se mnou musí setkávat? Proč vypadá, že se mu tak…tak ulevilo, že jsem odešla? A přece jenom je ve výrazu jeho tváře ještě něco jiného než úleva - něco, co tak úplně nepoznávám. Ne, není to starost - ta vypadala minule jinak.

Podívám se na svůj srdcový přívěsek, pevně ho sevřu v pěsti a zavřu oči. Vím, že je špatné lidi takhle špehovat, ale já se mu opravdu toužím dostat do hlavy. Nevím, proč je to pro mě tak důležité. Je to jen Malfoy. Snaha mu porozumět by neměla být mojí prioritou. Ale přesto jsem pořád tady, skrytá, a čekám na jeho reakci, až si přečte to slovo - 'Děkuju.' - které jsem mu prostřednictvím přívěsku poslala.

Zastrčím řetízek za tričko a pohlédnu na něj. Upřeně se dívá na přívěsek a ani nemrkne. Spatřím, jak se mu koutky úst mírně zvednou v náznaku úsměvu, ale než si můžu být jistá, že se mi to jen nezdálo, jeho obličej se zase stáhne do obvyklého netečného výrazu. Ještě ale neodtrhl oči od zadní strany přívěsku.

Znamená to pro něj hodně, že jsem mu poděkovala? A když ano…Proč to pro něj tolik znamená?

Nakonec nápis na přívěsku zakryje prstem, zavře oči a zády se opře o pohovku. Přeju si vidět do jeho hlavy, proniknout těmi neuvěřitelně mohutnými zdmi, kterými obehnal svou mysl.

Vím, že porozumět lidem není ani zdaleka tak jednoduché, jako vyřešit hádanku nebo rozluštit starodávné runy, ale prosím, Malfoyi, dej mi nějaké znamení, náznak. Cokoliv.






 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 MIRA MIRA | 4. února 2014 v 18:22 | Reagovat

Wow, to bola teda dlhá kapitola.:-D Užívala som si to.:-D
Tento typ poviedky, keď je z oboch strán je síce zdĺhavý, ale nikdy by som nemenila.:-D
Takže Hermiona tam zostala v utajení, keby tak Draco vedel. :-) Teším sa na ďalšiu časť ako to pôjde ďalej. :-)

2 got-rpg got-rpg | 4. února 2014 v 20:00 | Reagovat

Jako obvykle povedené :3 jen mě trochu zmátl ten horní banner, je tam Draco, ale pohled Hermiony :)

3 Bee Bee | 4. února 2014 v 20:03 | Reagovat

[2]: Vidíš, spletla jsem to. Hned opravím :D

4 MIRA MIRA | 4. února 2014 v 20:35 | Reagovat

Bee, pridaná kapitola má obrázok Hermiony, ALE keď ju otvoríš je tam Draco. :-D

5 Bee Bee | 4. února 2014 v 20:44 | Reagovat

[4]:Ono blogu chvíli trvá, než schroupe změny, ale mně už se to tam ukazuje tak, jak má.

6 Tara Tara | 4. února 2014 v 20:47 | Reagovat

Wau. Díky za tak dlouhou kapitolu. Vůec mě nenapadlo, že by mohla být ještě v pokoji, když se Draco rozplíval nad jejím poděkování. Otázka je, jak se asi teď odtud dostane, když její přemístění uslyší? ;-) Moc díky za překlad. ěším se na pokračování.

7 MIRA MIRA | 4. února 2014 v 20:48 | Reagovat

Dík, už je to v poriadku. :-)

8 Chane Chane | Web | 4. února 2014 v 21:47 | Reagovat

jsem uplně nadšená dějem. Ten konec mě dostal je to fakt užasné nemohu se dočkat další kapitoly a chtěla jsem se zeptat jak jsi na tom s Otázkami vědy jen tak. Díky

9 Bee Bee | 4. února 2014 v 21:53 | Reagovat

[8]:  Otázky vědy překládá Mary, ne já. Blog je taky její, jenom byla tak hodná a dovolila mi připojit se k ní.

10 TePa TePa | 4. února 2014 v 22:33 | Reagovat

Hermionin pohled je o tolik lepší než Malfoyův :P Hlavně proto, že ve své chladné odměřenosti je mnohem víc přitažlivější než v citovém výlevu :D

11 Terezka Terezka | 5. února 2014 v 15:43 | Reagovat

Krásná kapitola :-) z Hermionina pohledu je tahle kapitola opravdu lepší ;-) těším se na další :-)

12 Chane Chane | 5. února 2014 v 15:44 | Reagovat

Aha tak dík a promin [9]:

13 sola. sola. | 5. února 2014 v 18:17 | Reagovat

takovou levárnu bych od Hermiony nečekala, špehovat Draca:D Děkuji za další úžasnou kapitolu:)

14 Sára Sára | 7. února 2014 v 18:01 | Reagovat

Boží kapitola :-)

15 siruka siruka | 8. února 2014 v 18:58 | Reagovat

pridavam se tez a tesim se na další dil :-D

16 MIRA MIRA | 9. února 2014 v 12:11 | Reagovat

Treba sem dať ešte jeden komentár a ak bude Bee môcť, hodí nám sem ďalšiu kapitolu.:-) Komentárov musí byť desať, od desiatich rôznych ľudí. Tak šup-šup. :-)

17 Kristin Kristin | 13. února 2014 v 20:46 | Reagovat

Nemá chybu, jako vždy. Miluji tenhle příběh.
A Hermiono, zapni svuj chytry mozek, musi ti to docvaknout! :D

18 Lupina Lupina | Web | 17. února 2014 v 22:29 | Reagovat

Napadlo mě stejně jako Taru, jak se odtamtud Hermiona dostane. Teď musí neviditelná počkat, až Draco odejde. Ale docela ji chápu. Draco je velká neznámá, kterou je třeba trochu prozkoumat. Díky moc za překlad :-)

19 Thanan Thanan | 17. února 2014 v 23:37 | Reagovat

Další úžasná kapitola! Hermiona ho teda převezla! :-D Nemůžu se dočkat další kapitoly, díky moc za překlad! :-)

20 Terezka Terezka | 20. února 2014 v 14:46 | Reagovat

Kdy přidáš další kapitolu? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama