na Blog.cz

"Muffliato," zamumlám.

"Jestli potřebuješ soukromí, asi bychom neměli být tady," poznamená a trhne hlavou směrem ke spící Ginny.

"Ginny spí a ještě chvíli bude," řeknu.

Draco si sedne na mou - ne, jeho - postel. "Tak co odě mě chceš?"

"Nepotřebujeme Malfoye."

Otráveně si povzdechnu.

Ron se vrátil skoro až hodinu poté, co jsme od McGonagallové odešli já, Harry a Blaise. I když moc sdílný nebyl, řekl nám, že ho pěkně dlouho vyslýchali.

"Crucio!"

Do prdele!

Zadržím výkřik a s napětím všech sil se snažím vydržet na kolenou, ale mám pocit, jako by mě bodaly tisíce rozpálených nožů a já si víc než cokoliv jiného přeju svalit se na zem a zemřít.

Podlomí se mi nohy a já zmučeně padnu na studenou kamennou podlahu. Bolest se ještě zdvojnásobí a já vím, že mě tím trestá.

Za co?

"Věříte tomu, co říkal?" zeptám se jich po cestě ke schodům.

"Jo. Já vždycky věděl, že je to pitomej packal. Byla jen otázka času, než se to naplno projeví," řekne Blaise.

Povzdychnu si. "Já si prostě nemyslím, že by Ron mohl být až tak hloupý."

Rozmrzele zabručím a vylezu z postele.

Dnes v noci jsem spala pouze několik hodin a opravdu už nemůžu ležet a snažit se usnout. Včera jsem nemohla zamhouřit oka, protože jsem pořád musela myslet na Draca. A kdykoliv jsem přece jenom na chvilku zabrala, zdálo se mi, jak mi provádí velice neslušné věci.

"Kdes byl? Čekal jsem na tebe."

"Měl jsem práci. A kdo jsi, aby ses mě takhle vyptával? Mluvil jsi s ním?"

Rowle si povzdechne. "Jo, mluvil."

"Nebuď tak otrávený."

"Malfoyi, já kvuli tomuhle zmeškal předvolání. A ty ještě přijdeš pozdě. Jak můžeš čekat, že -"