Přeběhlík - 49. kapitola

5. srpna 2015 v 14:20 | Bee |  Přeběhlík
Nová kapitolka ;-) Teď ovšem odjíždím pryč, takže nějakou dobu nic nepřibude.



"Tak co ode mě chceš?"

Jsem rád, že si mé nohy mohou odpočinout. Myslel jsem, že tam zkolabuju. Přemístit se sem mě stálo až moc sil - měl jsem poprosit Nareeho, aby mě sem vzal. Neumím si představit, co se mnou udělá přemístění zpátky domů.

"Chci, abys mi řekl, co s tebou je," řekne.

Vzhlédnu k ní a samolibě se ušklíbnu. "Podle čeho soudíš, že se mnou něco je?"


"Zahrál jsi to dobře, ale já poznám, že jsi slabší než obvykle. Proč?"

To je to až tak zjevné? "Slyšel jsem správně, že jsi mi právě řekla, že jsem slabý?" řeknu a vyhnu se tak odpovědi na její otázku.

"Nesnaž se mě rozptýlit," řekne netrpělivě.

"Ne, opravdu, uráží mě to," řeknu. "Nejsem slabý."

"Draco!" vybuchne. "Nemám náladu s tebou teď vtipkovat, jo?"

Rozzlobený výraz její tváře mi vadí víc, než by měl, a já bojuju s touhou jí říct všechno, co chce vědět. O mém tréninku nemusí vědět nic. Nikdo o něm neví a kdybych jí to řekl a ona ještě někdy padla do jeho rukou, riskoval bych prozrazení, že to já jsem ten zrádce.

Ne - nedopustím, aby ji znovu chytili. Už se to nestane.

"O nic nejde. Na tom nezáleží," řeknu jí.

"Co tím myslíš, že na tom nezáleží?"

Přikročí ke mně, popadne mě za ruce a vytáhne mě na nohy. Nohy se mi klepou, takže na chvíli ztratím rovnováhu a pevně se chytím jejích paží, abych nespadl. Zamračím se na ni. O co se to sakra snaží?

"Vidíš?" řekne, jako by právě dokázala pravdivost svého tvrzení. "Sotva zvládneš sám stát!"

Fajn, asi ji opravdu dokázala.

Jediná strategie, která mi zbývá, je zatloukat, zatloukat, zatloukat.

"Jsem jen unavený," řeknu a potřesu hlavou.

Dotkne se mé tváře a já pevně odolávám pokušení mazlit se s její dlaní.

"Mám o tebe strach, Draco," řekne tiše.

Do prdele. Skoro si přeju, aby se ke mně zase chovala lhostejně nebo dokonce pohrdlivě. Tahle její nová starost o moje bezpečí jen posiluje mou náklonnost k ní. A teď, když mě Voldemort neustále chce vidět, musím být ještě opatrnější než předtím. Dokážu se ovládnout vždy, kromě záležitostí, jež se týkají jí, což znamená, že budu muset omezit svůj kontakt s ní na minimum.

Možná jsem neměl přiznat, jaké k ní chovám city. Kdybych jí řekl, že mi na ní ani za mák nezáleží, možná by se teď tolik nestarala.

"Draco?" řekne.

Vrátím se myšlenkami zpátky na zem, ucouvnu a obejdu ji. "Jsem v pohodě, Hermiono," řeknu dveřím od ložnice. "Nejde o nic, co bych nezvládl - přestaň si o mě dělat starosti."

"Říkal jsi, že ti na mně záleží, ne?" slyším, jak říká.

Je jenom nejistá, nebo se snaží zase něco dokázat? Rozhodnu se, že jí nedám přímou odpověď, kdyby náhodou chtěla překrucovat moje slova. "Byla jsi u toho, ne? Neměla bys to vědět?"

"Draco, já-"

Rychle se otočím a položím jí prst na rty, aby přestala mluvit. Nechci, aby řekla, že ke mně začíná něco cítit. Poslední, co teď potřebuju, je, aby mi v hrudi začala bublat zatracená naděje. Nic nerozptyluje víc. A já si nemůžu dovolit rozptýlení.

"Na tohle teď nemám čas," řeknu jí.

Propaluje mě pohledem a já skoro chci stáhnout svoji ruku z jejích rtů. Poznám, že se rozhodla něco udělat - má v očích takový odhodlaný výraz - jen nepoznám, copřesně se chystá podniknout.

Pak udělá něco, co mě naprosto překvapí - políbí můj prst.

Mou paží projede přímo do srdce elektrický výboj, ale já s ní nepřeruším oční kontakt. Chvilku přemítám, jestli teď může vidět až na dno mé duše.

Pak uchopí dlaň mojí zvednuté ruky. Její ruce jsou tak hebké a teplé. Hádám ale , že to je pro Hermionu typické - hebká a teplá. Pak si v hlavě vynadám. Nebudu jí říkat Hermiona. Jestli budu muset začít skrývat jakoukoliv zmínku o ní v mých myšlenkách, mnohem snáz by mi jedna mohla vyklouznout.

"Jen jsem ti chtěla poděkovat," řekne.

"Za co?"

Než odpoví, lehce se zasměje. "Ty se ptáš za co. Za to, že jsi mě zachránil, když jsem málem umřela v Zapovězeném lese."

Kdy na to přišla? Nikdy jsem se o tom ani slovem nezmínil. Poznala moji masku?

"Za to, že jsi mi dal tenhle přívěsek, který jsi evidentně upravil, aby mě chránil," pokračuje. "Za to, že jsi zastavil Montagua, když chtěl...když..."

Na konci jí selže hlas a já si povzdechnu. Očividně má trauma z toho, co se mohlo stát - co by se stalo. Vycítím, že potřebuje útěchu, takže se natáhnu a přitáhnu si ji do náručí.

"Moc moc děkuju," zašeptá.

Bodne mě u srdce, když si uvědomím, že mám jen její vděčnost. Jakmile ji to přejde, všechno se vrátí do normálních kolejí - tím jsem si jistý. Hádám, že pak k sobě budeme zase odměření. Pak zatlačí na mou hruď a já spustím ruce dolů v očekávání, že ode mě ucouvne. Ale místo toho si stoupne na špičky a přitiskne své rty k mým.

Do prdele!

Okamžitě ji popadnu za ramena a odstrčím ji pryč.

"S tímhle musíš přestat."

Potřese hlavou a smete mé ruce ze svých ramen. Proč teď musím být tak zatraceně slabý? Pak mě znovu políbí a mě málem přemůže ten božský pocit, který cítím, jenom když se líbám s ní.

Ne, ne, ne. Vzpomínky, které na to budu mít, ten blažený pocit, způsobí, že pro mě bude těžší to před Voldemortem skrýt - mohl by se rozhodnout nahlédnout do mé hlavy absolutně kdykoliv.

Když přejede jazykem po mých rtech, má mysl se alespoň trochu vyčistí a já se od ní pokusím ucouvnout. Jenže ona popojde se mnou, paži omotanou okolo mého krku, abych jí nemohl utéct. Snažím se ji od sebe odstrčit, ale v mém politováníhodném zesláblém stavu se jí nedokážu bránit. A ani nechci.

Bože, jsem ubohý.

Znovu se pokusím ucouvnout, ale když se nakloní dopředu a opře se o mě větší vahou, podlomí se mi nohy a já i s ní ztěžka dopadnu na zem

"Do háje..."

Okamžitě se zvedne na nohy. "Jsi v pořádku?" zeptá se.

Voldemort musel lhát, když tvrdil, že všechna bolest je pouze v mysli. Tahle bolest očividně není jen v mé mysli. Sakra!

"Promiň," řekne tlumeným hlasem.

Pomalu se posadím a opožděně si uvědomím, že mi nabízela pomocnou ruku. Ale to je vlastně dobře, že jsem její pomoc nepřijal. Předtím jsem se modlil, aby opětovala mé city, ale teď, když se zdá, že by už mohla, se Voldemort zrovna rozhodne, že mě chce mít častěji u sebe.

Prostě moje zasraný štěstí.

"Naree," zavolám chraptivě.

"Draco, co-" začne Grangerová.

Pak se objeví Naree. "Naree pánovi říkal, že by nikam neměl chodit," pokárá mě. "Pán neposlechl."

"Zmlkni a vezmi mě zpátky," zavrčím na něj.

"Ne, minutku počkej," protestuje Grangerová. "Co s tebou je?"

"Naree, teď!"

Můj přímý rozkaz ho přinutí obtočit svoji malou ručku kolem mého zápěstí a o chvíli později už jsem ve svém pokoji na Sídle. Naree mě lusknutím prstů zvedne do vzduchu a položí na postel.

"Pane, prosím, nechte Nareeho, aby se o vás postaral," zamumlá.

"Jen se z toho potřebuju vyspat," řeknu.

Přirozený spánek je nejlepší způsob, jak se zotavit z vnitřního vyčerpání, pokud ho člověk nenechá dojít moc daleko.

"Ale jedna noc nemůže stačit na to, aby se pán plně uzdravil - obzvlášť, jestli pán očekává, že zítra večer zase uvidí Pána zla," protestuje Naree.

Zavřu oči.

"Tak dělej, co umíš."

***

Místnost se mi zdá o dost jasnější, než jsem zvyklý. Ale bez pochyby je to můj pokoj. Mávnu rukou a závěsy se zatáhnou.

Pak se posadím. Cítím se o dost líp. Zajímalo by mě, co Naree udělal.

Otočím hlavu doleva a zamrznu překvapením - v křesle naproti mé posteli sedí teta Bella a spí. Vypadá to, jako by usnula, když na mě dávala pozor.

Pak, jako by cítila, že už jsem vzhůru, se zavrtí.

"Ah Draco," řekne. "Jak se cítíš?"

"Úžasně. Co tady děláš?"

"Ten tvůj proklatý skřítek mě nechtěl nechat na pokoji, dokud sem nepřijdu."

"Já mu neřekl, aby-"

"Ano, ano, já vím. Řekl mi, že ses vrátil o hodně slabší, než ses kdy předtím ze schůzky s Pánem zla vrátil," řekne teta Bella. "Co se tě Pán zla snaží naučit?"

Potřesu hlavou. "Víš, že ti to nemůžu říct."

Zamračí se. "Nemůže to být nic snadného. Znám dobře tvoje schopnosti - nevím, co by je mohlo až takhle vyčerpat. Teď...kde máš hůlku?"

"Nemám ji, nechal si ji."

Okamžitě začne vypadat ustaraně. "Nemyslíš si, že se tě snaží zabít, že ne?"

Potřesu hlavou.

"Na vnitřní vyčerpání můžeš umřít," řekne.

"Jo, já vím. Ale myslím, že už bych byl mrtvý, kdyby mě skutečně chtěl zabít."

"Možná."

Nezní přesvědčeně. Přemítám, jestli bych se měl začít bát, že se mě Voldemort snaží zabít. Ale být v jeho přítomnosti je nebezpečné bez ohledu na to, jestli mě chce připravit o hlavu, nebo ne.

"No," řekne a zvedne se na nohy, "doufám, že si brzy vysloužíš zpátky svoji hůlku."

"Díky, teto Bello."

Vyrazí ke dveřím, ale uprostřed cesty se zastaví a otočí se. "Oh a ještě jsem tě chtěla varovat-"

Než stačí doříct větu, rozletí se dveře.

"Draco!" vykřikne známý hlas. "Slyšela jsem, že jsi zraněný!"

Astoria Greengrassová. Přesně to jsem teď potřeboval.

"No tady to máš," řekne teta Bella. "Teď už je to jedno."

Skoro se zasměju. Myslel jsem si, že mě chce varovat před něčím mnohem vážnějším, život ohrožujícím. Chystala se mě varovat před Astorií?

"Neumíš klepat?" řekne teta Bella - její slova jsou samozřejmě namířena na Astrorii. "Tvoji rodiče tvrdili, že jsi vychovaná mladá dáma."

Astoria zrudne. "Omlouvám se, teto Bello."

"Kdo říkal, že mi zrovna ty můžeš říkat 'teto Bello'? Když bude po mém, už nikdy tahle dvě slova pohromadě nevyslovíš."

"O-omlouvám se."

Teta Bella dopáleně zafuní, ale neodpoví - místo toho odejde k východu. Jakmile je za zády Astorie, podívá se na mě přes rameno a mrkne.

Můj bože, kdyby ji teď mohl Potter a Weasley - vlastně kdokoliv z Řádu - vidět. Umím si představit, jak by nad takovým hravým gestem od zlé Bellatrix Lestrangeové vykulili oči. Jak řekl Pán zla - v té příšeře, kterou se moje teta stala, se pořád skrývá žena.

Pak se Astoria posadí na kraj mojí postele a já jsem okamžitě otrávený.

"Draco, jsi tak bledý."

"Já jsem vždycky bledý," odpovím s nezájmem.

"Myslím bledší než obvykle. Jsi v pořádku?" zeptá se.

"Už mi bylo i líp."

"Chci ti pomoct."

"Díky za nabídku, ale to stejně nemůžeš. Co tady děláš, Astorie?"

"Tvoji rodiče mě pozvali, abych tu pár dní zůstala - to ti určitě řekli," informuje mě. "Moji rodiče byli naprosto nadšení, když se o tom dozvěděli."

"Pár dní?" opakuju po ní.

"Ano, abychom si na sebe mohli zvyknout," řekne suše.

"Nevezmu si tě."

Chvíli vypadá zmateně. "Ale...ale ano," vykoktá. "Tvůj otec říkal-"

"Nezajímá mě, co říkal můj otec."

Astoria je evidentně v šoku. "Draco, jak můžeš něco takového říct? My jako děti musíme respektovat přání našich rodičů," řekne tiše.

"A zapřít svoje vlastní? S tím jdi někam, to neudělám."

"Nemáš...mě rád. Je to tím?"

To je opravdu tak blbá? Kdy za tu spoustu let, co se známe, jsem o ni projevil alespoň trochu zájmu? Proboha.

"Nezáleží mi na tobě," řeknu bez obalu. "Nikdy nezáleželo. Myslel jsem, že jsem ti to dal najevo už dávno."

"Ale můžeš se naučit, aby ti na mně záleželo," řekne. "Strávíme spolu zbytek života."

"Ne, nestrávíme. Nemůžeš mě donutit, abych si tě vzal."

"Nebudu muset. Tvůj otec tě donutí."

"Ne když tomu budu moct zabránit."

"To mě opravdu tolik nenávidíš?" Skutečně zní trochu ublíženě.

"Ne že bych tě nenáviděl," usoudím. "Ale to neznamená, že souhlasím, abychom se vzali."

"Proč si mě tedy nechceš vzít, když ke mně necítíš nenávist?"

"Nechci to udělat. Nemusím mít důvod proč."

"Ale ano," naléhá. "Musíš mít důvod."

Pak mě konečně napadne proveditelné řešení mého nynějšího problému, jak jít vyzvednout Peverellovu dýku. "Půjčíš mi svoji hůlku?" zeptám se.

"Na co?" otáže se, překvapená náhlou změnou tématu.

"Musím něco zařídit. Zabere to jen pár minut," řeknu.

"Dobře," řekne, z kapsy svého kabátu vytáhne hůlku a podá mi ji.

Není pochyb - je blbá jako bedna kytu.

Jakmile mám v ruce hůlku, namířím ji na Astorii a umlčím ji. Když začne panikařit, kouzlem ji znehybním a ona padne na zem. Pak ještě namířím hůlku na dveře a zamknu je.

Měl bych na to potřebovat jen pár minut.







 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Katty Katty | 5. srpna 2015 v 15:16 | Reagovat

Díky za přeložení další části :-D

2 Zuzík Zuzík | 5. srpna 2015 v 15:38 | Reagovat

Děkuji za přeložení :D Už se těším na další :D

3 scully scully | 5. srpna 2015 v 15:52 | Reagovat

Moc děkuju za překlad :-)

4 Daf Daf | 5. srpna 2015 v 17:32 | Reagovat

Je to bomba :-D  ;-)  :-D

5 akira akira | Web | 5. srpna 2015 v 21:10 | Reagovat

Děkuji za přeložení :3 Doufám, že Draca otec nedonutí, to by mě zklamalo :-D

6 MIRA MIRA | 6. srpna 2015 v 15:44 | Reagovat

Ktovie, čo by hovorila Astória, keby si mala vziať nejakého starého a tlstého chlapa.:-? Draca by sme brali mnohé. :-D   Ďakujem za preklad. :-)

7 Anie Anie | 9. srpna 2015 v 16:26 | Reagovat

Tak to je mega povídka!!!!!!!

8 Darkie Darkie | 9. srpna 2015 v 16:27 | Reagovat

Děkuji za přeložení :-)

9 Iris Iris | 9. srpna 2015 v 19:45 | Reagovat

cim dal lepsi:) ;-)

10 AndieNaill AndieNaill | 10. srpna 2015 v 0:24 | Reagovat

Je to naprosto parádní překlad! Děkujeme moc! :-)

11 nina nina | 10. srpna 2015 v 20:42 | Reagovat

Draco se s tím teda nemaže... Díky za překlad!

12 Malfoyka Malfoyka | E-mail | Web | 15. srpna 2015 v 20:56 | Reagovat

Mohu se nesměle zeptat, kdy bude další překlad? :-) je to bomba povídka a tvůj překlad je dost kvalitní :-)

13 Klára Klára | 16. srpna 2015 v 13:35 | Reagovat

To je ta nejlepší povídka kterou jsem kdy četla ^o^  moc se těším na další :--)

14 Niki Niki | 18. srpna 2015 v 20:19 | Reagovat

Tak tuhle povodku jsem precetla ani  ne za den :D ve 2 ráno jsem začala a teď jsem dočetl :3 sama sebe jsem s timhle tempem překvapila :D ale je pravda, že když se něčeho chytnu, tak se drzím zuby nehty. :D
Mega moc se těším na další díl. Jsi úžasná, že to překládáš. Také jsem si vždy zastavila nad datum, kdy jsi jaký díl přidávala. Je to docela děsivé, ze už to překládáš od léta 2013 :o A je hezké, že i přes maturitní ročník a nástupem na výšku jsi s tím nesekla a stále přidáváš další díl! :3 Takže závěru můžu snad už jen říct, že pěvně věřím, že tě chuť překládat ještě neopustila a nový díl bude ještě do konce prázdnin.

15 Týnuš Týnuš | E-mail | 21. srpna 2015 v 17:04 | Reagovat

Nikdy jsem povídkám nevěnovala takovou pozornost, jako téhle. Včera jsem začla číst, teď jsem skončila a nedokážu slovy vychválit, jak skvělý překlad to je. Obdivuju tvou snahu a zájem, zastavuje mi to čas a já mám možnost uniknout do světa Přeběhlíka. :) Neuvěřitelný! :-)

16 AnnaPhamova AnnaPhamova | E-mail | 24. srpna 2015 v 11:15 | Reagovat

Úžas!! :-)  Těším se na další díl :D  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama