Přeběhlík - 61. kapitola

21. května 2017 v 14:15 | Bee |  Přeběhlík
Máme tady další kapitolu! Ovšem Anet i já mometálně máme zkouškové, Anet dokonce čekají státnice, takže nové kapitoly asi budou pibývat o něco pomaleji. Prosíme tedy o shovívavost.





Pokud jsem měl duši, když jsem opouštěl Británii, tak teď už je zcela jistě pryč.

Stěží si vybavuju, kdy jsem naposledy cokoliv cítil.

Otupil jsem své emoce, uzamkl svůj soucit, zmrazil své srdce.

Existuje speciální místo v pekle rezervované pro lidi, kteří udělali takové věci jako jsem udělal já. Není zde žádné vykoupení, žádné odpuštění. Bolest a utrpení je všechno, co mi zbyde, všechno, co si zasloužím.


Pálení přívěsku mě vrátí zpátky do reality. Cítím ho, ale teď nemohu zpomalit, nebo zastavit. Následuju Voldemorta nahoru na útes, až stanu na jeho okraji.

"Znovu," zasyčí.

Zhluboka se nadechnu a odrazím se. Když cítím, že se propadám dolů ke špičatým skaliskům pode mnou, zuřivě se soustředím na pocit bez tíže.

Přívěsek se opět rozpálí a vytrhne mě z koncentrace, tudíž je mi jasné, že ani tentokrát nebudu úspěšný.

Orientace, odhodlání, opatrnost.

No tak. Dokážu to.

Orientace, odhodlání, opatrnost.

Pak mě pohltí známý pocit přemístění a já se objevím v bezpečí v lese asi dvacet metrů od kraje útesu.

Vydám se zpátky na okraj útesu, ale Voldemort už tu není. Kde jen může…?

"Jsem zklamaný," ozve se zpoza mě.

Bývaly doby, kdy bych leknutím nadskočil, ale teď už mě tím stěží dokáže překvapit.

"Netrvalo ti přece tak dlouho naučit se přemístit bez hůlky," pokračuje. "Kam jen zmizela všechna tvá soustředěnost?"

"Omlouvám se, můj pane."

"To nestačí," zasyčí. "Znovu."

Znovu stanu na okraji a snažím se veškerou svojí silou soustředit na lehkost peříčka vznášejícího se ve větru.

Jakmile je ta představa pevně zakotvená v mých myšlenkách, udělám krok vpřed. Stejně jako již stokrát předtím začnu okamžitě padat k zemi.

Náhle se můj pokles trochu zpomalí a mě na vteřinku zaplaví vítězný pocit.

Jenže taková vlna vzrušení podlomí moji koncentraci, a já tak pokračuji ve volném pádu. Snažím se soustředit na přemístění, ale ani na to už nemám dostatek síly.

S hrůzou zjistím, že již nejsem schopen nijak zabránit pádu.

Takže tohle je ta chvíle, kdy zemřu.

V okamžiku, kdy se mám osobně seznámit se skálou na dně propasti, obepne mé předloktí ledová ruka a já se zase objevím v tom samém shluku stromů.

"Budeme pokračovat zítra," řekne Voldemort.

Bez dalšího vysvětlení, a aniž by mi vrátil hůlku, se rozplyne v oblak černého kouře a zmizí.

Do prdele.

Měl bych být pravděpodobně více otřesen skutečností, že jsem právě málem zemřel, ale v uplynulém týdnu a půl se to stalo tolikrát, že už necítím vůbec nic. Všechny tyhle hrátky se smrtí mě postupně činí tak otupělým, že jednoho dne zajdu jednoduše příliš daleko. Vím to.

Unaveně vytáhnu z vaku stan a nějaké nezbytnosti.

O pár minut později si konečně sedám na postel v právě postaveném stanu. Vybavuju si, že se mě Grangerová snažila kontaktovat. Sáhnu po svém přívěsku a prohlédnu si to jediné slovo: Pomoc.

Upřímně jsem si myslel, že už nikdy nebudu schopen žádných emocí, ale při pohledu na těch pět písmen se mi rozbuší srdce v hrudi. Co když je v maléru?

Zastrčím si přívěsek zpátky pod košili.

Nemohlo se jí nic stát. Ne, pokud neopustila můj dům. Jsem přece jediný strážce tajemství, takže nikdo nedokáže odhalit jeho polohu, natož aby se někdo dostal přímo dovnitř.

"Naree!"

Domácí skřítek se zjeví po mém boku. Nemůžu si pomoct, ale obdivuju kouzla, díky kterým dokážou domácí skřítci cestovat na tak dlouhé vzdálenosti, jako je cesta z Anglie do Ruska, na jedno přemístění.

"Pane," řekne, podívá se na mě a oči se mu začnou zalévat slzami.

Do prdele, podle toho, jak se na mě dívá, musím vypadat strašlivě.

"Naree pána velmi postrádal," popotáhne.

"Jak to vypadá doma?" ptám se.

"Všechno jako obvykle. Paní Bella se chová k Nareemu hrozně, když tam pán není. Hrozně."

"Chápu. A ostatní domácí skřítci?"

Naree přikývne, pochopil moji otázku - nikdy bych se na ostatní domácí skřítky neptal, takže je jasné, že se ptám na členy Řádu.

"Je to stále stejné," hlásí, a pak dodává: "Naree se nikdy nedočká žádného respektu."

"Dobře. Promluvím s nimi, až se vrátím," odpovím. "Dávej na ně pozor. Hlavně na ni."

Naree přikývne. "Ano, pane."

"Teď jdi."

Ozve se lupnutí a Naree zmizí.

"Hlavně na koho?"

Vrátil se.

"Na Lerrin," odpovím.

"Domácí skřítek Bellatrix?"

"Ano. Je to Nareeho matka. Teta Bella ji týrá v poslední době stále častěji. Domnívám se, že jen čeká na příležitost, aby mohla opustit Sídlo," lžu nevinně.

"Jsi velmi pozorný," řekne Voldemort tiše.

"Nemohu si dovolit opomenout žádný detail," odpovím rychle.

"Musím zítra něco vyřídit a tebe k tomu nebudu potřebovat. Můžeš se vrátit do Anglie."

"Myslel jsem, že jste říkal, že Lenovsky -"

"Nevěřím mu. Jakmile zjistí tvoji totožnost, pokusí se tě s největší pravděpodobností zabít. Nebude chtít přijímat rozkazy od dítěte, jako jsi ty."

Pokud by mě někdo jiný označil za dítě, byl bych nepříčetný, ale je těžké být rozlícený na někoho, kdo drží váš život ve svých rukou.

"Dobrá tedy," řeknu. "Dnes v noci se vrátím domů, pokud pro mě nemáte jiné využití."

Voldemort přikývne a vrátí mi zpátky moji hůlku. Ou, jak moc mi chyběla! Mám pocit, jako bych měl neskutečně dlouhou dobu místo části paže jen bolestivý pahýl a teď konečně je má ruka kompletní.

"Přemisťuj se po krátkých vzdálenostech. Nebylo by dobré, pokud by ses zranil při něčem tak banálním, jako je přemístění," řekne.

Přikývnu a přemístím se.

Objevím se v malém městě o několik stovek kilometrů dál.

Nabádal mě právě Voldemort, abych na sebe dával pozor? Sakra.

***

Návrat zpátky domů z Ruska mi zabere víc než čtyřicet minut. I když mám zpátky svoji hůlku, jsem tak fyzicky a psychicky vyčerpaný, že jsem schopen se přemisťovat jen na krátké vzdálenosti, protože právě soustředěnost je klíčem k přemisťování - jak s hůlkou, tak bez.

Když přicházím k Sídlu, usuzuju podle světel, že zřejmě máme hosty. Vzhledem k tomu, že už je pozdě, asi matka s otcem pořádají nějaký večírek.

V okamžiku, kdy se vydám směrem ke schodům s nadějí, že uniknu do postele bez povšimnutí, ozve se za mnou matčin hlas.

"Draco! Jsi doma!"

Sakra, jestli mě někdo bude nutit do společenské večeře,tak ho asi zabiju.

Otočím se a zjistím, že matka má na sobě jedny ze svých nejlepších šatů. Vypadá nádherně.

"Zdravím, matko. Jak jsi poznala, že jsem se vrátil?" ptám se.

Obejme mě. "Ansol mi řekl, že tě viděl přicházet," odpoví. "Pojď se mnou," pobídne mě.

Do prdele.

Následuju ji do jídelny a mám příležitost si prohlédnout hosty dnešní večeře - čtveřice Greengrassových a rodiče Crabba a Goyla.

Mám obavy, co se stalo s Gregem a Vincem. Blaise se zmínil, že měli být mezi hlídkujícími v Bradavicích…

Sakra, ti dva zmatení idioti mohli být polapeni členy Řádu, pokud se opravdu rozhodli uskutečnit svůj plán na dobytí Bradavic. Musím zjistit, co všechno se stalo, zatímco jsem byl pryč. Možná bych se mohl později zeptat tety Belly, která k mému překvapení není u stolu s ostatními.

"Draco, připoj se k nám," pronese otec sedící v čele stolu.

"Jsem poměrně unavený ze své zpáteční cesty - možná příště?" řeknu.

Otec sevře rty a je jasné, že mi řekne, abych si stejně sedl.

"Pane Malfoyi, možná by bylo lepší nechat Draca odpočívat," ozve se Daphne a lehce se usměje mým směrem. "Vypadá opravdu unaveně."

"Ano, opravdu vypadá strašlivě bledě," přidá se ke své dceři paní Greengrassová. "Také si myslím, že by mu mělo být dovoleno odpočívat."

"Dobře tedy. Draco, odeber se do svého pokoje."

"Přeji všem příjemný večer," přikývnu krátce.

Opustím jídelnu a vykročím ke svému pokoji. Hned jak zavřu dveře, vydám se do sprchy. Nezajímá mě, jak efektivní je Pulírexo, prostě nemám pocit, že jsem čistý, dokud si nedám sprchu a tento luxus jsem si už více než týden nedopřál.

Užívám si ten pocit, když mě omývá horká voda. Je to nesmírně uvolňující.

Zavřu oči a náhle mi myslí začnou vířit stovky výjevů. Hned oči zase otevřu.

Ne! Nechci o tom teď přemýšlet! Nebudu o tom přemýšlet! Už jsem byl přece v pohodě. Prostě to uzavřu v nejzazším koutě své mysli, nechci zase cítit tu bolest.

Nebudu o tom přemýšlet.

Pak slyším, jak se dveře do koupelny otevírají a jsem vděčný, že mě napadlo si zatáhnout sprchový závěs.

"Draco?" ozve se Astoriin hlas.

Co to kurva...? Já se sprchuju! Tohle je sexuální obtěžování, sakra.

"Co chceš, Astorie?"

"Jen jsem ti chtěla dělat společnost," řekne.

"Zatímco se sprchuju?! Vypadni!"

"Kdybys mě tu doopravdy nechtěl, tak by sis přece zamkl dveře."

"Kdokoliv s trochou smyslu pro slušnost by nevešel do koupelny, když se v ní někdo sprchuje. Nehledě na to, že tohle je moje soukromá koupelna, takže jsem stěží pokládal za nutné se zamykat."

"Dobře, ale když už jsem tady - "

"Nemám zájem."

"Ale - "

"Naree!"

Hlasité prásk signalizuje Nareeho příchod.

"Doprovoď slečnu Greengrassovou dolů," řeknu mu. "Vypadá to, že zabloudila."

"Proč jen se ke mně musíš chovat tak chladně?" zeptá se Astorie.

"Zdá se, že mi nerozumíš, i když ti to říkám jednoduchou angličtinou, takže ti to zřejmě budu muset objasnit svými činy. Neožením se s tebou," odpovím. Pak vyštěknu: "Naree, dal jsem ti rozkaz!"

"Ano, pane!" vypískne.

"Nikam nepůjdu," protestuje Astorie.

"Nechtěj mě naštvat, Astorie," procedím skrz zaťaté zuby. "Jsem opravdu unavený a nehodlám se s tebou teď zahazovat."

Chvilku je naprosté ticho.

Pak slyším Nareeho opatrné: "Slečno?"

Ozve se hlasité vzlyknutí následované rychlými kroky.

"Naree si myslí, že slečna Greengrassová nezabloudila a ví, kudy má jít," poznamená Naree a podle tónu jeho hlasu usuzuju, že je pobavený.

"Je to pravděpodobné," odpovím. "Děkuji Naree, teď můžeš odejít."

"Ano, pane."

Další hlasité prásknutí signalizuje jeho odchod.

Povzdechnu si.

Neměl jsem v úmyslu tu holku rozbrečet, ale co jsem měl asi dělat? V tuto chvíli už si pravděpodobně stěžuje svému otci, ten si bude stěžovat u mého otce, který s tím přirozeně přijde obtěžovat mě. Tohle vážně nenávidím.

Pak se podívám na svůj přívěsek a vzpomenu si, že mě Grangerová žádala o pomoc.

Nevím, kdy budu mít zase chvíli čas, ale jsem si jistý, že nechci jít hned. Po celou dobu, co jsem byl s Voldemortem, jsem se pořádně nevyspal - byly to vždy jen chvilky po dvou nebo třech hodinách. Zdá se, že Pán zla nemusí spát. Šikovné.

Sevřu svůj přívěsek v dlani a povzdechnu si.

Kdyby se jednalo o něco naléhavého, pravděpodobně by se mě snažila kontaktovat znovu. Jsem si jistý, že to nespěchá. Zítra. Vyřídím to někdy během zítřka.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 agata agata | 21. května 2017 v 15:56 | Reagovat

Nedovedu si představit, jak hodlá Draco v budoucnu s tou krvavou záteží žít. To do toho chce zatáhnout i svou lásku? Jeho to neočistí a ji to zničí! Až se dozví, co jí Ron udělal, bude ho chtít zabít. Rozhádá to všechny v Řádu a chuděra Hermiona bude jako v mlýnku na maso. To dobře neskončí. Docela se bojím, jak to bude dál O_O
Děkuji za kapitolu a netrpělivě vyhlížím další!! O_O

2 Dnes je můj šťastný den Dnes je můj šťastný den | 21. května 2017 v 16:21 | Reagovat

Všechni Mí oblíbení překladatele a autoři dnes vydali kapitolku 😍 To mam snad narozky?💙

3 N.K. N.K. | 21. května 2017 v 17:20 | Reagovat

Děkuju za kapitolu, jsem ráda, že nyní přibývají rychlejc :) Teď se snad dočkám konce povídky do konce života :D

4 Simona Simona | Web | 22. května 2017 v 11:22 | Reagovat

Je to paráda, že to jede dál a skvěle.

5 Tessie.chan Tessie.chan | Web | 23. května 2017 v 15:51 | Reagovat

Úžasné! O zkouškovym hned člověku zvedne náladu, když si může na chvíli přečíst i něco jinýho, než učebnice :D díky moc za překlad

6 lenny lenny | 23. května 2017 v 17:19 | Reagovat

Boží kapitola! Díky

7 scully scully | 25. května 2017 v 22:44 | Reagovat

Moc děkuju za překlad :-)

8 ExpectoPatronum ExpectoPatronum | 26. května 2017 v 22:43 | Reagovat

Moc děkuju za překlad :-) přečetla jsem pár kapitol v angličtině, ale to nebylo takový, jako číst to česky :-D

9 Clary Clary | 28. května 2017 v 10:02 | Reagovat

Vsadím se, že Ron dal Hermioně něco do toho čaje, protože to jinak není možné. Prostě nevěřím, že by na Draca jen tak zapomněla. Děkuju moc za překlad, povídku čtu a znám asi už 2 roky. :-)

10 Iris Iris | 3. června 2017 v 13:42 | Reagovat

Super :) hodně štěstí při zkouškách děvčata :)

11 Voldy Voldy | E-mail | 12. června 2017 v 21:33 | Reagovat

Úžasná kapitola, díky za překlad. Kdy bude další překlad?
Ron je blb a určitě dal Hermione něco do toho čaje. Nejspíš ten lektvar co vařil jednou v noci. A Draco má štěstí ,že má na své straně Belatrix ,která ho "chrání" před sňatkem. Teda né že by se "neuhcránil" ,ale vždy je lepší mít nèkoho na své straně.

12 Anet Anet | 14. června 2017 v 11:06 | Reagovat

Ahoj lidi, tak jsem úspěšně odstátnicovala, tak hned jak vyřídím všechno potřebné, tak se vrhnu na další kapitolu :-)

13 Iris Iris | 14. června 2017 v 17:07 | Reagovat

Geatulaceeee :)

14 baruska baruska | 15. června 2017 v 21:43 | Reagovat

Neuvěřitelný. Přála bych vám cítit to, co jsem cítila, když jsem sem asi po půl roce, kdy jsem to už v podstatě s touto povídkou vzdala, znovu jen tak pro zajímavost zavítala a uviděla jsem, že se překlad pohnul a to dokonce o tři kapitoly! Moc moc děkuji za překlad děvčata, gratuluji Anet (a asi i Bee). Nemůžu se dočkat další kapitoly! Snad jí přeložíte co nejdříve.

PS. Ron je k*kot.

15 Lenny Lenny | 23. června 2017 v 11:24 | Reagovat

Koukám jestli přibyla další kapitola každou hodinu už týden a furt nic :( :D  :-D

16 Bee Bee | 23. června 2017 v 22:12 | Reagovat

[15]: Anet už mi ji dneska poslala, takže ji ještě zbetuju a dám ji sem asap.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama