Přeběhlík - 67. kapitola (2/2)

20. ledna 2018 v 23:41 | Bee |  Přeběhlík



Opustím ošetřovnu, madam Pomfreyová mi věnuje nesouhlasný pohled, když kolem jí procházím, ale nic neříká. Spěchám hradem a o minutu později už kráčím přes pozemky k přemisťovacímu bodu. Minu přitom Hagridovu boudu a přemýšlím, co se s ním asi stalo. Když jsem o něm naposled slyšela, chystal se do Francie, aby pomohl Madame Maxime bránit školu před Smrtijedy. Krásnohůlky byly napadeny krátce po Bradavicích a Madam Maxime a její studenti od té doby bojují za osvobození Francie.

Zajímalo by mě, jestli se doslechli, že Bradavice jsou zpátky v našich rukou.


Pak překročím hranici a přemístím se. Objevím se v obývacím pokoji domku a vidím, že všichni tři kluci už na mě čekají. Ron je musel probudit, když dorazil.

"Už jsme se báli, že se nevrátíš," řekne Ron starostlivě.

"Jsi v pořádku, Hermiono?" Ptá se Harry.

"Jsem v pořádku a Lupin naživu," hlásím.

Po Harryho a Ronově tváři se rozlije úlevný úsměv. Blaise se ale stále tváří vážně a já přemýšlím, co se asi děje. Stále si dělá starosti kvůli mně a Ronovi?

Harry vyskočí na nohy. "Měli bychom - "

"Není na tom moc dobře," trochu zchladím jeho nadšení, "Madam Pomfreyová k němu nepustí nikoho kromě Tonksové a jeho rodiny."

"Máš tušení, jak se mu podařilo utéct?" Zeptá se Blaise.

"Ne, nevím," zavrtím hlavou.

Něco z mého pocitu viny se opět vyplaví na povrch. Jak jsem mohla být tak lehkomyslná?

"Jediné, co řekl, bylo, že uprchl a…" můj hlas zeslábne a ztichnu.

"A?" Ptá se Harry znepokojeně.

"Řekl, že pokousal Alici," odpovím.

Všichni vypadají z té zprávy zklamaní a smutní. Myslím, že jsme všichni počítali, že se za úplňku něco takového přihodilo, a nemohli jsme tomu nijak zabránit bez informace o tom, kde Lupina drží. Ale vědět, že se to skutečně stalo, to je něco úplně jiného.

Ron se postaví vedle mě a vezme mě za ruku. Vzhlédnu k němu, zachytím jeho uklidňující úsměv a znovu zatoužím po tom uspokojivém pocitu, který mám, kdykoliv mě políbí.

"Posaď se, Hermiono," řekne Harry a posune se na gauči. "Naree ti přinesl novou knížku, zatímco jsi tu nebyla."

Ron se ode mě odvrátí a já pocítím zklamání. Zamračím se, posadím se vedle Harryho a zvednu novou knihu z konferenčního stolku. Ron se vrátí do svého křesla a znovu se na mě letmo usměje, než zvedne svou vlastní knihu.

Doufám, že se na mě zase brzo podívá…

***

"Pořád si nemyslím, že je to skutečně černá magie, Hermiono," zavrtí Blaise hlavou.

Zamračím se. "Takže si myslíš, že sdílet mysl tímhle způsobem je v pořádku? Nevadilo by ti pustit někoho do své hlavy a sdílet s ním své myšlenky a pocity?"

"Pokud by to bylo se správným člověkem, tak ne, nevadilo," odpoví mi.

"Ale o to nejde," řeknu. "To samé by se dalo říct o kletbě Imperius, ne? Mohl bys říct, že dovolit někomu, aby tě zcela kontroloval, by nebyl problém, pokud by to byl ten pravý."

"Tohle kouzlo ale evidentně nepůsobí stejně," hádá se Blaise. "Očarovaný pořád může ukončit spojení, což tohle kouzlo činí vzájemným. Není to vynucené. Jak to tím pádem může být temná magie?"

"Chápu Blaisův pohled," poznamená Harry, "je to tak někde na hranici s černou magií."

"Přečti ten popis znovu, Harry," požádám ho.

Harry vzdychne. "Znovu?"

"Ano, znovu."

Odkašle si a začne číst. "Communimency je speciální schopnost, málo známá a snadno zvládnutelná, pokud příjemce otevře svou mysl ovládajícímu. Ovládající pocítí všechno, co cítí příjemce a v určitém rozsahu je schopen ovládat jeho pohyby - "

"Tohle se ti nezdá dost temné?" Přeruším ho, sledujíc Blaise. "Jsem si celkem jistá, že většina kouzelníků a čarodějek by souhlasila, že kouzlo dávající jednomu člověku kontrolu nad druhým, by bez jakýchkoliv pochyb mělo být považováno za černou magii."

Blaise pokrčí rameny. "Mě to nepřipadá až tak hrozné, to je to, co se ti snažím říct. Kromě toho jsi přerušila Harryho dřív, než se stačil dostat k té lepší části. Všechny schopnosti sesílajícího, typicky nitroobrana, se přesunou na očarovaného, pokud si to bude přát. Co je na tomhle špatného?"

"Dobře, zvaž tohle. Co když se cíl chce osvobodit a otevřít svou mysl nitrozpytu, kdo má schopnost ho ovládat? Sesílající může použít nitroobranu a zabránit zpytujícímu, aby vůbec zjistil, že v mysli ovládaného někdo je," argumentuji.

"Ano, ale je to jen jeden příklad."

"Jeden příklad je až dost, nezdá se ti?"

"Ale přemýšlej o tom i z druhé strany," nadhodí Blaise. "Sama víš, že Harry je strašně mizerný v nitroobraně - "

"Tisickrát díky, Blaisi," zazubí se Harry.

" - ale pokud bys na něj použila Communimency," pokračuje Blaise, aniž by bral Harryho na

vědomí, "mohla bys použít svojí schopnost nitroobrany a ochránit ho."

"Pořád je to ale hrozný vpád do soukromí," odvětím. "A jsem si jistá, že by Harry nechtěl, abych četla každou jeho myšlenku."

Harry se ušklíbne. "Jo, to by asi nebyla zrovna zábava."

"Ale pokud bys čelil Voldemortovi a jediné, na čem by záleželo, by bylo, aby se ti nedostal do hlavy?" Argumentuje Blaise.

"Pak bych mu asi stejně nebyla moc platná," poznamenám. "Nikdy jsem mu nečelila tváří v tvář tak jako Harry, a jsem si celkem jistá, že bych na místě zpanikařila."

"To si nemyslím," odpoví Harry. "Měla by sis víc věřit. Stresové situace tě nikdy dřív nezlomily. Když se nad tím znovu zamyslím, možná by bylo dobré mít tě s sebou…"

"Ale bylo by dost rušivé mít mě v hlavě, ne?" Řeknu.

"Ve skutečnosti ne," odvětí. "Dál na stránce se píše, že cíl si sotva uvědomuje přítomnost sesílajícího. A ovládaný nedokáže přečíst žádné myšlenky ovládajícího, pokud ten o to nestojí."

"A ty mi chceš pořád tvrdit, že Communimency není černá magie?" Zeptám se ho.

"Nejsem si jistý. Jak jsem říkal, je to na hranici," odpoví.

"To říká, jen aby tě ukonejšil. Zcela zjevně je na mojí straně," řekne Blaise.

Zavrtím hlavou. "Tady s tebou prostě nemůžu souhlasit. Dát někomu kontrolu nad mojí myslí… Nikdy bych toho nebyla schopná, bez ohledu na to, jak málo mě ten druhý může ovlivnit."

"Tak kniha zcela jasně říká, že cíl může vytlačit ovládajícího, pokud na to má dost síly," poznamená Harry. "Communimency je snáze naučitelné, než nitroobrana nebo nitrozpyt, takže je ho přirozeně i snazší odrazit."

"A tady to máš," řekne Blaise, "není to - "

"Ano, ale lidé s extrémně silnou vůlí dokážou odolat i kletbě Imperius. To neznamená, že to není černá magie," namítnu.

"Ale tohle je něco jiného. Imperius ti dává kontrolu nade vším. Síla, kterou vyžaduje překonání, je obrovská. Communimency nemůže být tak složité odvrátit, vzhledem k tomu, že sesílající musí pouze seslat kouzlo a mít naprosto základní znalost nitrozpytu," odpoví Blaise.

Otevřu pusu, abych se hádala dál, ale v tu chvíli mě přeruší prásknutí přemisťování.

Draco se objeví na zemi před konferenčním stolkem, vedle Ronova prázdného křesla. Krev tryská z několika hlubokých ran na jeho hrudníku a vypadá sotva při vědomí.

Blaise zareaguje první - vyskočí na nohy, vrhne se přes konferenční stolek a padne na kolena vedle Draca. Harry a já k němu vyrazíme jen o chviličku později. Kuchyňské dveře se otevřou a já uvidím Rona, vcházejícího do pokoje. Nerozhodně se zastavím. Mám jít nejdřív zkontrolovat Draca nebo se připojit k Ronovi?

Harry přidřepne vedle Blaise a oba okamžitě hůlkami zastavují krvácení. No, Ron aktuálně není v žádném nebezpečí, takže logika napovídá, že bych měla pomoci Dracovi. Ve chvíli, kdy se k němu vydám, něčí ruka se obtočí kolem mé, a když se ohlédnu, Ron mě drží zpátky.

"Nech mě mu pomoci," požádám ho měkce.

Ron se na mě zamračí a já se okamžitě cítím zkroušeně. Kousnu se do rtu, neschopná pochopit svou

reakci. Sklouznu pohledem zpátky ke klukům a vidím, že Blaise odvedl dobrou práci, Draco už vypadá mnohem lépe.

Harry je zpátky na nohou, dívá se na mě. "Proč jsi nám nepomohla, Hermiono?" Ptá se mě.

"Blaise to má pod kontrolou," odpovím, "ty už taky nepomáháš."

Blaise po mě vrhne nečitelný pohled, ale nekomentuje to.

"Nejspíš bychom ho měli uložit k němu do pokoje," navrhne Harry a jde otevřít dveře.

Zatímco Blaise levituje Draca do jeho pokoje, Ron mě zatahá za ruku. Bez odporu se od něj nechám odvést na dvorek. Jakmile jsme spolu sami, otočí mě tváří k sobě.

"Měla jsi ho někdy ráda? Malfoye?" Zeptá se mě důrazně.

Zamračím se. Vím, že Ron by byl smutný, kdybych přiznala…

"Prosím, buď upřímná," řekne mi.

"Tak dobře, možná jsem si myslela, že bych k němu mohla něco cítit," přiznám. "Ale ty pocity jsou pryč - úplně pryč. Necítím už nic, když se s ním teď potkám."

I přes moje přesvědčování, že k Dracovi už nic necítím, vypadá nespokojeně. Udělám krok k němu.

"Rone, nezlob se na mě," řeknu, "prosím?"

Ron zavře oči a pustí mojí ruku. Sklouznu pohledem dolů a vidím, že obě ruce svírá v pěsti. Jeho vztek mě jen nutí cítit se ještě hůř a cítím, jak se mi svírá žaludek.

Vzhlédnu k němu a přitáhnu si jeho tvář, abych ho mohla lehce políbit. "Omlouvám se, Rone," zamumlám, "Už je to všechno pryč, slibuju. Bylo to jen proto, že mě tolikrát zachránil. To by se dotklo kohokoliv."

Stále neodpovídá a já se začínám cítit ublíženě. Možná jsem mu vážně měla lhát, bere to vážně, vážně špatně.

Pak Blaise znovu otevře dveře. "Přemýšlel jsem, kde vás najdu," řekne, "pojďte dovnitř. Vím, že je zahrada chráněná, ale pořád mě trochu znervózňuje vidět vás venku."

Vrátíme se s Ronem do domu a Blaise zabouchne dveře.

"Nemůžu se dočkat, až se Malfoy vzbudí," řekne Harry. "Musíme zjistit, co se mu stalo."

"Někdo ho musel prodat - možná ten samý člověk, který pomohl utéct Mundungusovi," poznamenám.

"Ale já jsem ne - ", začne Ron.

"My víme, žes to nebyl ty, Weasly," řekne Blaise, "tak se uklidni."

"Vážně doufám, že nebyl odhalen. Protože kdyby byl, jak budeme dál vědět, co Voldemort chystá?" Řekne Harry.

"Zvládali jsme to bez něj i dřív," odpoví Ron.

"Počkat - Malfoy je doma," napadne mě, "možná bychom měli odejít z obývacího pokoje, kdyby se ho Nott zase rozhodl zavolat."

"Jasně," řekne Blaise a vydá se do Dracova pokoje. "Asi bychom se měli přesunout sem, potřebujeme s ním mluvit hned, jak se probere."

Harry následuje Blaise do Dracova pokoje. Vydám se za nimi, ale Ron vypadá, že se odmítá pohnout. Jemně ho zatahám za ruku a on mě neochotně následuje. Usadím se na postel, kde předtím spala Ginny, a Ron se posadí vedle mě. Harry si vyčaruje novou židli a Blaise zaujme místo na okraji Dracovy postele.

Harry zamává hůlkou a naše knihy přilétnou z obývacího pokoje. Chytím tu, kterou mám rozečtenou, a nalistuji správnou stranu. Blesknu pohledem k Blaisovi, abych zjistila, jestli hodlá pokračovat v předchozí diskuzi. On ale upřeně pozoruje Draca. Zajímalo by mě, čeho hodlá dosáhnout sledováním spícího kamaráda. Nemyslím si, že nitrozpyt funguje na bezvědomý cíl, a i kdyby ano, nepřekvapilo by mě, kdyby znal Draco způsob, jak používat nitroobranu i ze spaní.

Potlačím intelektuální stránku mé osobnosti, která by si přála pokračovat v rozhovoru, a vrátím se k odstavci, který jsem četla, než mě Harry strhl k diskuzi o communimency.

***

O nějakou chvíli později splyne z Dracových rtů slovo. Zní podezřele hodně jako "Grangerová."

Má hlava vystřelí vzhůru, ale vypadá to, že je pořád v bezvědomí. Harry a Ron na mě zírají, a poté, co se Blaise ujistí, že Draco skutečně není vzhůru, na mě upře pohled i on. Zabodnu oči do knihy a přeju si, aby se dívali jinam.

Ten výraz na Ronově tváři ve chvíli, kdy Draco zamumlal moje jméno, mě nutí cítit se příšerně. Ale slyšet, že mě Draco ze spánku volá… V tu chvíli jsem v hrudi pocítila zvláštní bodavou bolest.

Nemůžu si pomoct, ale zajímá mě, co to znamená.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama